Kdyby
moje srdce mělo nohy, utíkalo by za tebou, a kdyby umělo mluvit,
hovořilo by o tobě, jenže umí jen bít, tak bije jen pro tebe, to
bych jí řekl, a nebo, že je ta nejkrásnější slečna, jejímž
očím se nevyrovná ani dráha mléčná, jenže jak, když mě
žádná neposlouchá...
Kluzká situace (A)
Chtěla
mi uhnout ze záběru, aby ho prý nekazila, když přitom ona byla
tím nejlepším, co můj objektiv snímal; stačil jsem ale spoušť
zmáčknout včas; raději jsem pak ovšem přes ni dal skleněnou
mříž, by bylo jasné, že je jen krásná, jakkoli nemravné
myšlenky může vyvolávat.
Dva světy (C)
Bývalý
spolužák, co už ve škole uměl dobře počítat a nechal si třeba
vrátit jízdenku na MHD, co tehdy stála korunu, tak dnes má stovky
milionů a mě napadlo, když jsme seděli spolu na baru, jestli
vůbec žijeme ve stejném světě, jestli nevidí něco jiného,
jestli se necítí být v jiném prostředí než já, i když jsme
spolu – a který z nás je víc v kleci...
Černobílý svět v barvách (B)
To si
nemůže sednout jinam! - Kdyby radši šel něco dělat! - Nic mu
nedávej, stejně to prochlastá! - Doprostřed ulice, debil! - Já
bych se propadl hanbou! - Simulant jeden! - Línej je, nic jinýho! -
Ahoj tati..?!?
Parkoviště
Jsem
ho chtěl prodat, měl jsem inzerát a ozvali se asi dva chlapi, ale
já jsem jim řekl, co všechno je na tom vraku špatně, takže jsme
se nedomluvili nakonec, takže mi tady furt překáží, ale já jsem
rád, protože tady vlastně vůbec nepřekáží a já si vždycky
vzpomenu, jak jsem s ním jezdil, tenkrát...
Modlitba (B)
V tom
městě velikém, jehož sláva hvězd se dotýkala, vidím lidí
jako mravenců, plná stáda jich jsou, koňů i volů, býků i
prasat, koz i ovcí a krav, a další jsou v hejnu slepice a krůty,
husy a kohouti a vrabci a vrány a oslové, těch vidím nejvíc, a
všichni kdákají a hýkají a mečí a chrochtají a kvokají a
bučí a řehtají, jeden přes druhého a všichni najednou – vrať
jim rozum, pane, o to tě prosím.
Novosvětská (A)
Byla
to slavnost, on se tam však cítil jako na pohřbu, jako nad
kanálem, kam padá zmarněný čas; tolik nesmyslných řečí a
křečovitě veselých tváří s prázdným pohledem; tolik nadutých
figurek a ještě víc takových, co jim servilita čpí z každého
kousku těla; tolik zklamání tímhle dospělým světem, do něhož
musí vejít...
Rozcestí (B)
Každý
máme před sebou tisíc možností, kudy se vydat, kam jít a kterou
cestou, neboť ke každému cíli jich vede spousta a bývá těžké
se shodnout před křižovatkou, kde to každého z vás táhne jiným
směrem, a na další zas a příště znovu, ale možná vůbec
nejhorší je, když jdete sice spolu, ale každý jinam...
Eko-domek (B)
Mám
to tu ráda, i když se mi tady vlastně moc nelíbí, má to ale
takový svoje kouzlo a cítím se krásně, když tu jsem, pokud mi
teda není zima a necítím plíseň, která je všude, a špína a
takový to smetí, kterýho se nikdy nezbavíš, ale jsem tu moc ráda
a neměnila bych ani náhodou, ani za nic, teda dokud...
Víra, láska a naděje (C)
Velká
slova jsou zoufale plytká vedle toho, o čem mají vypovídat; jsou
jen lemem skutečných pocitů, ze kterých mají jen stín a stejné
prázdno vám přinesou, pokud jste sami už předtím na vlastní
kůži nepoznali, co mají popsat; slova jsou jen prázdné obálky a
každý skutečný pohled, každý úsměv a gesto vám dají mnohem
víc.
Objekt (B)
Seděly
tam na molu a pozorovaly mořskou hladinu, tedy spíš jen jedno
místo na ní, a co chvíli od nich zazněl výbuch smíchu; dráždily
se navzájem tím, o čem a jak mluvily, a jejich pronikavé hlasy se
nesly přístavem a ony to věděly a užívaly si toho, protože si
nic nepřály víc...
Hierarchie (B)
Až
se znovu narodím, chtěl bych být svým psem, teda u někoho
živýho, ale takovej život by se mi líbil, nebo holubem, protože
se na všechno můžeš vysrat… akorát tě můžou zastřelit,
nebo tě něco sežere, ale zase ta pohoda předtím, že jo, nebo
motýl, i když ten žije krátce, ale kdo ví, třeba má víc
zážitků než my, ale určitě už ne člověkem, protože ten to
má nejvíc na hovno.
Nový člověk pro novou dobu (A)
Normálně
jedním uchem tam a druhým ven, když se ti to nelíbí; nejseš
tam, aby ses s nima hádal, prostě si nech udělat díru do hlavy,
to se zahojí, a nech je, ať si tě vytvarujou, jak potřebujou,
tohle si nech ubrat a tamto přidat, a pak máš šanci, a když ne,
tak máš smůlu, to mi věř, já to znám, za komoušů to bylo to
samý, akorát v rudým...
Tímhle oknem (C)
...a
vracela jsem se až ráno, aby nikdo nevěděl, no co vám budu
povídat, kdybych to mohla vrátit zpátky, radši bych seděla doma
a učila se třeba vyšívat, to vám řeknu, jenže to byla dřina,
zatímco venku to šlo samo, tak co jsem měla dělat, když mě to
tak bavilo...
Ahoj léto (C)
Tam
jsme byli u moře poprvé, ještě před prázdninama, v květnu
někdy, takže jsem se tam strašně spálila, ale zase ne nějak
moc, dalo se to vydržet - a stejně jsme byli pořád ve vodě,
takže to hrozně štípalo, ale mně to bylo fakt jedno, tenkrát,
protože tenkrát tam bylo krásně...
On si začal (C)
No to
ne, teda, to ať si přijde von, protože von za to může, jak se
teď spolu nebavíme a vůbec nic, prostě tak ať si trhne, mně je
to jedno, když je takovej – a ještě navíc kecá, že se jenom
bránil, protože to teda není vůbec pravda, já jsem mu to vpálila
úplně v pohodě, jenomže von to neunes, chudák...
Meditace (B)
Potřebovala
utéct, vypadnout
ze
svého života, alespoň na chvíli z něj zmizet jinam, kamkoli, kde
nebudou
všechny
ty
problémy
a starosti, co ji právě teď
drží
sevřenou
a svázanou;
potřebovala si zhluboka
vydechnout,
aby se
s příštím nádechem mohla
vrátit
a vidět
všechno
jasnější a lehčí.
Po zavíračce (B)
To se
pak cítíš úplně jinak; jako doma, jenže líp, a taky líp než
venku; jako na louce, ale navíc bez komárů a mokré trávy a
takových sraček, a přitom zároveň jako v obýváku, ale s lidma,
co se chtěj bavit, a je tam všechno a ty se uvnitř při tom cítíš
trochu jako rebel...
Čekání na Sněhurku (C)
...a
vracela jsem se až ráno, aby nikdo nevěděl, no co vám budu
povídat, kdybych to mohla vrátit zpátky, radši bych seděla doma
a učila se třeba vyšívat, to vám řeknu, jenže to byla dřina,
zatímco venku to šlo samo, tak co jsem měla dělat, když mě to
tak bavilo...
Celtic dream (C)
Věci
mají paměť, ne že ne; když se v křesle otiskne tvůj zadek,
nebo triko když má tvou vůni, tak co by to bylo; a tahle zídka
pamatuje doby, kdy se o ni opíraly keltský holky, když tady čekaly
na svýho kluka, jestli teda se holky tenkrát ještě nelovily, ale
podle mě ne, já to úplně vidím, jak tady stávaly...
Cesta vzhůru (C)
To
máš, jako by ses vznášel, jako by tě to samo zvedalo nahoru,
úplně máš takovej pocit, ale hlavně se nesmíš dívat zpátky,
jako dolů, protože bys mě strach, což nesmíš, takže prostě to
necháš a letíš dál, i když je ti jasný, že nešlapeš po
pevné zemi, ale to ti nesmí vadit...
Otisk léta (C)
...a
sedávali jsme na tom dřevěném molu, sešli jsme se tam vždycky a
zůstali někdy až do noci, když už bylo chladno, a to jsme pak
občas ještě šli do vody, protože byla teplejší než vzduch, a
ta její modrá sukně tam ležela, než si ji pak vzala znovu na
sebe...
Útěk (B)
…od
monitorů, displejů, klávesnic, skenerů, čipů, bitů, zářičů,
sítí, senzorů, krystalů, spínačů, fólií, serverů,
frekvencí, dat, tonerů, tabletů, čteček, routerů, algoritmů,
procesorů, grafik, paketů, modulů, periferií a všech dalších
podobných shitů nazpět k obyčejným slovům a dotekům...
V jednom kole (B)
Dusání
nohou o dřevěnou podlahu se rozléhalo široko daleko, oni se však
cítili jako vánek, jako by se jen lehounce vznášeli nad zemí a
pevné spojení měli jen mezi sebou, jeden s druhým, a nic dalšího
pro ně v tu chvíli neexistovalo, než ten vír, ve kterém se
šťastně utápěli...
Ten vás soused je nějak divnej (B)
Mně
se dokonce zdálo, jestli von si doma nezpívá, jako bych ho
slyšela, a chodí po schodech, pěšky, vůbec nejezdí výtahem, a
je tam sám, vždyť to je divný, že tam k němu nikdo nechodí, a
nezamyká si dveře, to jsem viděla na vlastní oči, jestli von není úchyl?!
Trumpetista (C)
Byl
to hrubec a sprosťák, o ženskou hezkým slovem nezavadil, chlapům
vyhrožoval a k ráně neměl daleko, ať byl proti svalovec nebo
třasořitka, on když se rozčílil, neznal bratra ani sestru;
jakmile ovšem usedl s tím svým nástrojem, jakmile vzal náústek
mezi rty a začal hrát, často mu po tvářích stékaly slzy
dojetí, takový člověk to byl...
Světla není nikdy dost (C)
Mně
není jasný, jak jsi to myslel. - Mně zas není jasný, proč bych
ti to měl vysvětlovat. - No asi, aby se mi rozsvítilo, když jsem
tak blbá. - Nejsi blbá, jen ti to nezapaluje. - No ale teď už mi
svítá. - Úplně záříš. - Jo, už se mi rozednilo. - Jsi jako
blesk...
Mořská víla (A)
Sestavená
z mlhy a z vodních krůpějí poskládaná, celá rozechvělá, jako
by se měla co chvíli rozplynout v povětří, rozpustit a stéci
zpět do mořských vln; stála tam pár okamžiků, jen mezi dvěma
mrknutími okem se objevila, než byla s třpytivým zašuměním
pryč a zbyl nám po ní jen lesk v očích...
Opuštěná (A)
Ale
to jsem byla fakt, jako bych se někam úplně propadla, jako bych se
ani nemohla nedechnout, ale ani vydechnout, tak úplně divně mi
bylo, ale ono to přejde vždycky, jenom musím něco začít dělat,
aby mi nebylo smutno, i když to je mi ale pořád...
Voda šumí po skalinách (C)
Někdy
se to člověku pomotá, vznešené s přízemním dohromady, jedno
přes druhé a napřeskáčku - ale občas to pak není špatně,
když se člověk podívá a vidí, co vzniklo, a usmívá se, i když
se raději opatrně rozhlédne, jestli někdo nekouká, co se mu tak
líbí...
Samotář (B)
Vyrazit
na moře v jednom, to chce odvahu, sebevědomí, hrdost a důvěru ve
vlastní schopnosti, a taky nadšení a trochu i zvědavost, jaké to
bude a jaký budu já sám, a jistě i rozhodnost a výdrž, abys
necouvnul dřív než pořádně začneš; a nebo stačí jen potřeba
něčemu utéct, schovat se před tím a zbavit se toho, aspoň na
čas...
Modrý slunečník (B)
K
princeznám se nečichá a na víly se nekouká; těm nemůžete jen
tak říct, že mají krásné oči, uši, pusu a nos, to je třeba
nenápadně opsat, jako, že mají hezkou halenku a co že je to za
materiál, nebo ještě rafinovaněji, že kdesi vzadu stojí modrý
slunečník – a jakmile se tam podívá, můžete jí v klidu
okouknou prdelku..
Dobrá vyhlídka (B)
Každý
krok bolel, všechno jej tahalo k zemi a zpátky, kolik úsilí jej
stálo jen zůstat stát a nesložit se, nespadnout na zem a nečekat
odevzdaně, až to nějak skončí – ale pak se před ním najednou
otevřel úplně jiný obraz…
Uvidím tě ještě? (C)
Domlouvali
se na příští týden, že se sejdou, že přijede za ním, ale
když pak spěchal do vlaku, viděl v jejích očích tu otázku a
cítil, že se ptá sama sebe, že tuší, stejně jako on, že tohle
je naposledy, a bylo mu smutno, než se vlak rozjel a než si přečetl
první zprávy od kamarádů...
Pokušení (A)
A ty
to víš, je ti to úplně jasný, že nesmíš, že bys neměl,
jenomže na to kašleš, to je ti úplně fuk prostě v tu chvíli,
protože ty jenom cítíš, jak to chceš, jak to potřebuješ a na
nic jinýho vůbec nemyslíš, nevidíš, neslyšíš, jenom tě to
ovládá a přitahuje...
Byl to rebel (C)
Ty se
pořád směješ, jak ty to děláš, říkali mu kamarádi z
dětství, když se potkali po letech, a on nevěděl, on byl jen rád
že je vidí, ale smál se opravdu všemu, jak lidské hlouposti, tak
pýše a marnivosti, a smál se nahlas a rád slovy bodal do nadutých
těl, až jednou kouká, že zůstal sám...
Fotosoutěž (B)
Sešlo
se nám letos, vážení přátelé, mnoho krásných fotografií,
ale máme tu i několik takových, kde si myslíme, že nejde ani tak
o fotografie, jako spíš to jsou obrazy podivného vidění těch
autorů, takže si nejsme úplně jistí, jestli to sem patří, ale
jako zajímavost snad možná...
Já chci taky kočičku (A)
Tenkrát
mi bylo fakt bídně, že jako bych byl úplně zmačkanej a
vyhozenej, a strašně jsem si přál bejt někým jiným, protože
jsem si myslel, že všichni ostatní se mají dobře, pak mi ale
došlo, že mi tu radost prostě nikdo jinej nedá, že se musím
zvednout sám...
Dezinfo weby vypnuty (C)
Když
na dezinformaci narazíte a úspěšně ji odhalíte, hned ji
nahlaste, sociální sítě nabízejí možnost „nahlásit obsah“,
pokud zprávu nahlásí dostatek lidí, její pravost ověří
ochránci jediné správné pravdy a smažou ji. Je proto na místě,
abyste na zprávu upozornili i své přátele a vyzvali je k jejímu
nahlášení.
Vyslanec ztraceného světa (C)
Některé
vzpomínky vám myslí neustále proplouvají, houpou se na vlnách
pocitů a názorů, trčí mezi nimi a občas je dokonce překryjí,
ačkoli nemají už dávno žádný význam a nepojí se k nim nic
než nostalgie, přesto jsou někdy silnější než celá ta posraná
skutečnost...
Máš to u mě (B)
...napsala
jsem mu, když jsem na chodbě našla jeho tašku; dovnitř už jsem
jít nechtěla, stejně by mě tam asi nepustili, protože byl na
sále; ale napsala jsem mu to, aby věděl, a pak jsem kontrolovala,
kdy si to přečte, a pořád nic, tak jsem mu napsala ještě pár
dalších zpráv – a pak najednou hovor, z jeho čísla...
Na rybách (C)
To se
ti v hlavě setmí nebo rozsvítí, jak komu, každopádně ale pak
nevnímáš nic jiného než tu vodní plochu a splávek, jak tam
sedí na hladině a kývá se, a já teda vidím světlo, i v noci,
prostě to mám úplně projasněný všechno, když tam sedím, tak
jako bych tam ani nebyl, jen ta voda a ryby a to čekání, až
splávek zmizí pod vodou...
Taurus (C)
Býci
jsou mužní, a to i ženy; potom věrní a zodpovědní, mají-li
naplněny své nemalé potřeby, a nemají-li, tak jdou prostě
jinam, ani se nerozloučí a jdou, jednoduše, v pohodě a s úsměvem
si užívají svého sobectví a hrabivosti, neboť dobré je jim
pouze to nejlepší...
Přijel, viděl, zvítězil (A)
Byl
tam, ale jen se tak prohnal jako vítr a nikdo jej vlastně nepoznal,
žádný se mu nepodíval do očí, ani ruku si s ním nepodal, jeho
však vůbec nenapadlo cosi takového udělat, jemu ani maličko
nechybělo se tam rozhlédnout a seznámit s místem a lidmi, jemu
stačilo to nic, co udělal.
Dvě a půl promile (B)
...nebo
taky jsem šel dopředu a praštil jsem se zezadu do hlavy, asi o
lešení, ale při chůzi dopředu, chápeš, je to divný, ale on to
byl celej večer takovej, my jsme stáli venku a kecali a něco
vypili taky, různě, co kdo koupil, a když jsem pak šel domů, tak
se mi točily i nohy kolem hlavy, jak nejsem zvyklej...
Hledání (B)
Jsou
chvíle, kdy se vám otevře výhled daleko dopředu, třeba na vodní
hladině, když ji rozčeříte klackem, nebo na modrém nebi s
obláčky, když už vás od toho jasu bolí oči, nebo mezi
hvězdami, v mžitkách uprostřed černé tmy, a také v plamenech
se to občas ukáže – a vy se díváte a nemáte ani tušení, co
tam je, jen cosi cítíte.
Já to myslím vážně (B)
Jenže
ona mi nevěřila, že jsem nikdy neviděl krásnější ženskou, s
hezčím úsměvem, a tak nádherně koukala, ale nevěřila mi, a
oči se jí smály, ale to se mi vlastně vysmívala, jen si ze mě
dělala legraci, když jsem jí tam vyznával lásku, a to mě fakt
naštvalo, protože byla ten večer už třetí...
Moudrost (Kuks) CB)
- - -
Pánská jízda (B)
Ty z
toho máš prdel, ale von to s tím svým čoklem fakt má jako
pánskou jízdu, že si to užívaj a nikdo jim do ničeho nekecá,
jenom sami dva a dělaj akorát, co se jim chce a kdy se jim chce,
voni snad i žerou společně, jednou za den, a kdo ví, jestli von
tam na toho svýho čokla i neštěká, aby si rozuměli...
Já taky (C)
Nevím,
co mi tenkrát říkal, když jsme tančili, ale vím, jak si mě
prohlížel a jak uhýbal očima, abych neviděla, kam všude se
dívá, a jak pevné bylo jeho držení a přitom se mě sotva
dotýkal, a pořád mluvil a mluvil, a když se na mě nakonec
podíval, jako by čekal odpověď, tak jsem řekla jen, že já
taky, a on se šťastně usmál...
Co bylo, už není (A)
A
babky se rozpovídaly o tom, jak na sebe navlékaly všechny ty
korzety a spodničky a živůtky, a jak jim to slušelo, široká
sukně a útlý pas, co to bylo za práci, udělat si vlasy, foukaná
nebo vodová, nebo tupírovaný, ale vždycky lepší než dnes od
kadeřnice, a jak snadné bylo vzbudit zájem a jaké to bylo potom,
a to se pak všechny zasněně odmlčely...
A zpívali aj rukama (C)
Kdesi
uvnitř to máš, ukryté, ale
živé,
a můžeš to válcovat technem, rapem, jazzem
nebo
metalem, nikdy
se
toho
nezbavíš, bude
to v
tobě dřímat
a
možná i spát, než
se ocitneš ve společnosti, která tím žije a nikdy to neopustila
– a tu pojednou ucítíš,
jak
se to v
tobě probouzí a zpívá to
s
nimi, a klidně aj rukama, když si to dovolíš...
Balónek (B)
Ve
městě, v tom hrubém a hranatém prostředí, studeném i za
největších veder, musíte hledat, abyste našli cosi milého, co
vás potěší už tím, že to je, protože v městských ulicích
se i z dobrých lidí stávají hrubci, hranatí a studení, a musíte
opravdu hledat, abyste v nich cosi milého objevili...
Víra (Kuks) (C)
- - -
Mokrá dlažba (A)
…s
takovým zvláštním pocitem, jako chtít i nechtít najednou, a
nejistota, to určitě, když ti to je příjemné a zároveň
nepříjemné, ale zvědavost především, dostat se tomu na kloub a
otevřít se, přijmout to, i když současně vnímáš zábrany,
obavy a možná až strach, ale ta zvědavost a chuť jsou
nejsilnější...
Obžerství (Kuks) (C)
- - -
Just a dreamer (A)
Netvoříš
zázraky a tomu, co říkáš, se všichni smějí, tak na co si
hraješ a proč to děláš, vždyť nemáš nic navíc a nenosíš
svatozář, nesbíráš úspěchy a nad tím, co zkoušíš, jen
kroutíme hlavou, tak o co ti jde a co tím chceš získat, před kým
se vytáhnout a koho okouzlit, tak proč nejsi normální, tak jako
já...
Ohlédnutí (A)
Pohled
zpátky všechno mění, jako dívat se do tunelu a vidět světlo na
konci, kde jsou barvy mnohem jasnější a tvary jako by zase oschly
a scvrkly se, v té záři ale se jedno ztrácí a jiné vyniká, jen
to podstatné, k čemu se toužíme vracet...
Konec zábavy (C)
Každý
vztah končí složitě, všechna stěhování jsou příšerná a
jakákoli změna bolí, alespoň na začátku, když končí to staré
a vám dobře známé, tak máte pocit, že vám skončil život a
nikdy už nebudete tak šťastní ani veselí, jako jste bývali –
což se většinou splní a často pak jste mnohem šťastnější a
veselejší...
Podzimní sonáta (A)
Jezdil
se svou flétnou hrát, když jej přepadla špatná nálada, když
se mu zdálo, že jde
špatným směrem a nemá kam jinam se obrátit; jezdil hrát, aby
přišel na lepší myšlenky, protože
venku, se zvukem toho nástroje cítil,
že stojí správně...
Café window (B)
Zdola
k nim doléhaly hlasy a smích, co chvíli někdo vykřikl a sem tam
i rána či tříštění rozbitého skla, zatímco nahoře se mlčelo
a řeči se vedly nanejvýš šeptem, a přesto, nebo právě proto
tam chyběl smích, zatímco dole každý řev a rámus končil
veselím.
Anděl blažené smrti (Kuks) (C)
- - -
Trnitá cesta (B)
Špatně
se tam chodilo a na konci museli až těsně k sobě, což bylo
zajímavý, sledovat, co ty dvojice předváděly, jako by ses jim
díval do ložnice, kdo si jen hraje, kdo touží po záchraně a kdo
spíš maskuje, normálně jsem tam vydržel hodiny, že z toho bude
román, nebo povídka, aspoň, ale pak mě Jarča vyhodila, že si jí
vůbec nevšímám...
Lovec (C)
A
jdeš pod hladinu a hledáš, ale musíš fakt pomalu, protože vůbec
nevidíš kolem sebe, ani za sebe, ale na to kašleš a plaveš dál
a šmátráš rukama, dokud ho nenajdeš, ale musíš fakt opatrně,
aby se ti nezahryznul do ruky, takže ho tam spíš asi necháš, ale
máš radost, žes ho aspoň viděl...
A taky máme koťátko (A)
Chodili
jsme tam a já jsem mu vždycky všechno vyprávěla, co je novýho a
tak, a možná víc jsem mu toho říkala než živým, se mi někdy
zdá, a normálně jsem věřila, že to slyší a že má radost a
tak, já nevím, asi mi někdo řekl, že mě poslouchá, tak jsem
mluvila, jako by vedle mě seděl, to bylo hezký...
Bludičky (B)
Smály
se na mě, fakt nekecám, říkal a oči mu při tom nadšeně
zářily, a že se tam radši nedíval, aby to nevypadalo, ale moc
dobře viděl, jak si ho prohlížejí a smějí se na něj, tak
hezky, přitom na starýho fotra, a ne jemu, ale na něj se smály,
už skoro měsíc je to zpátky, ale pořád je měl před očima...
Soustředění (C)
Měl
sen a s tímhle snem večer usínal a ráno vstával, byl ho plný a
cítil se krásně, a přestože se mu nikdy nepodařilo toho
dosáhnout, vlastně ani ten čas snění netrval moc dlouho, tak
kdykoli se do něj vrátil, kdykoli si na ty chvíle vzpomněl, cítil
se znovu jako tenkrát, když býval šťastný...
Plodná debata (Kuks) (C)
- - -
Dvojice (A)
Proč?!
Bylo to přece tak hezké, a mohlo to být ještě lepší, tak proč?
Co se stalo? Nebo jsi už zapomněl, jak jsme se společně smáli a
bylo nám dobře? Proč jsme sem teda jezdili? Abys mi udělal
radost? To se ti teda nepovedlo! Já jsem se sem těšila, ale proč
se tak chováš, divně? Ty mě už nemáš rád? - Ne.
Krok do neznáma (B)
Čeho
se bojíš, tak to zkusíš, no, a když to nepůjde, normálně se
vrátíš, ne, vykládal mi už po několikáté, že prý o nic
nejde a proč já dělám, jako bych měl letět na Mars vrtulníkem,
jenže to se mu to říká, když sám bude sedět tady a já ani
vlastně nevím, jestli se mi tam chce...
Na procházce (B)
Možná
je nevidíte, ale jsou tam, stojí pod stromy a povídají si o něčem
zajímavém, skromní a nenápadní, jako vždycky, žádné
výstřelky ani provokace, bloumají krajinou, jako by s ní
splývali, jako by do ní odjakživa patřili a neměli žádnou
potřebu nějak vybočit...
Listopad (C)
No a
co, nějakej podzim, koho to zajímá, dokud pevně stojím, tak je
to dobrý, tak jsem v pohodě a klidně začnu znova, o co jde, já
jsem v pohodě – a nikdo přece neví, kolik mu ještě zbývá
času, tak proč já bych se měl stresovat, že už vím, že hodně
to nebude, na to kašlu, nejsem blázen...
Janua scientia reserata (B)
S
očima dokořán a myslí otevřenou, zvědavě a zvídavě, ústa
plná otázek, zmatků a pochyb k rozhalení, tak je třeba projít
branou vědění, s očima dokořán a myslí čistou, zbavenou
předem přijatých závěrů, jako i veškerých zákazů a příkazů,
kudy mysl může a kam nesmí ani pohlédnout...
Hora ruit, respice finem (A)
Tak
vzdálené se to zdálo být – a najednou stojíte před tím a
vidíte, že všechno, celý ten kouzelný život, už je kdesi v
mlhách za vámi, a vpředu zbývá už pouze to nedostupné, jen
posledních pár kroků, které musíte udělat.
Virgo (C)
Lidé
ve znamení panny jsou jako kalkulačky, pečliví, šetrní,
vypočítaví; zajímavější ovšem je, proč jsou spojení se
slovem označujícím ženu bez sexuálních zkušeností, protože
kdyby tyhle ženy byly pečlivé, šetrné a vypočítavě, zřejmě
by se nikdy svého znamení nevinnosti nezbavily.
Radost (C)
Vždyť
se na mě podívej, jak vypadám a kde žiju, to je příšerný, a
jak žiju, hrozně, se úplně stydím za tohle všechno – ale teď
ne, když vás vidím, tak jsem úplně v pohodě, to se musím smát
hned a jako by se všechno změnilo, i když je to stejný, to fakt
nekecám vůbec…