Na
takovou nesmíš zírat, chápeš, to ji odradí a nebude mít zájem,
takže se tváříš, jako že tě vůbec nezajímá, prostě vzduch,
nic, není tam, to jediný může fungovat, aby si tě všimla, ale
musíš bejt trpělivej, nespěchat, jenom se občas přesvědčíš,
že fakt je tak krásná, já třeba se na ni chodím dívat přes
výlohu, abych věděl, co mě čeká, až se dáme dohromady.
Adam a Eva (C)
Možná
ale všechno bylo úplně jinak, možná těm dvěma jen chyběla
společnost, velká parta jim podobných, možná prostě věděli,
že takhle to není ono, ve dvou, že takhle to nemělo být a že
takhle to nechtějí; možná se na tom dohodli, možná ona jen víc
zatlačila, ale had, ten v tom jistě byl nevinně...
Harmonie (B)
Ten
popelník voní jako ty, řekla mi jednou laskavě; vůbec jim
nevadily její tepláky a moje vystouplé břicho; když jsem se
natáhnul, chodil si lehnout na mě, že se mu tak nejlíp
odpočívalo; brala nás za ruce, že nám tak pomáhá; hladili nás
oba bezděčnými pohyby a nám nic nechybělo, když byli s námi...
Parný den (A)
V tom
horku se sádlo škvařilo i na hubeňourech; kdo se neukryl do
stínu, nebo do vody, tomu prostě pod kůží začínalo bublat; i
voda u břehů byla jako kafe, ale když jste si našli místo, kam
proudila z širého moře studená, měli jste vyhráno, stačilo do
ní ponořit nohy a bylo vám i vašim špekům hej.
Družice (C)
Mapa
slovotvorných nářečních variant slova družička znázorňuje
sufixální rozdíly přechýlených odvozenin od jediného slovního
základu druž- (< druh), z nichž výrazy družička a
druženka jsou z hlediska diachronního deminutiva. Archaická forma
s příponou -ice mívá význam augmentativní, popř. odstín
expresivní; ano,
tak takhle se dá slovy roztrhat krása.
Escape into wokeality (B)
Neboj,
bude tam krásně, protože tam je všechno, jak má být, jak si to
přejeme, žádná trapná příroda a přirozenost, ale rovné
podmínky s výhodami, aby to bylo spravedlivé, aby malí vyčnívali
a hloupí mohli poučovat, prostě budeš spokojená, protože jestli
ne, tak ano, to bys měla problém...
Akrobaté (A)
Přišli
tam jen na chvíli, k velkému otevírání významných děl, nad
kterými člověk zíval nudou, a zatímco měli tomu prázdnému
umění dělat jen doprovod, jen kulisu, byli jako z jiného světa,
lepšího, na který je radost se dívat a trnout přitom strachem,
aby nikdy neskončil.
Correcting fake world (C)
Na
světě je málo krásně a my ho uděláme lepší, takový
vlídnější a přívětivý ke všem, a k některým ještě mnohem
víc; oni sice říkají, že přírodní zákony se nedají změnit
hlasováním, ale my to dokážeme, protože když se chce, tak i jde
i to, co nejde...
Kolo osudu (B)
Jasně,
to nevíš, ale proč někdo přežije strašnou nehodu, kde auto
našrot, když jinej uklouzne na chodníku a zabije se, nebo úplně
zdravej člověk je najednou během krátké doby pryč, zatímco
jinej, furt nemocnej žije dál, tak čím to je, to přece nemůže
bejt náhoda...
Čokoládové figurky (B)
Sladce
lepkavá kůže temně zlaté barvy, jen pár kousků zůstává
bledých, ale nevadí, naopak, to se žádá a líbí, při jistých
příležitostech, o kterých šumí moře a křičí rackové, jemně
vláčná, zlatavá pleť, tak krásně se bude vyjímat pod těmi
bílými šaty ze včerejška, co myslíš..?
Chemikův ráj (C)
Já
přiznávám, že mě chemie vždycky bavila, pak jsem se o to začal
zajímat nějak celkově, co s číma a jak funguje, a tomu prostě
propadneš, když nemáš v hlavě nasráno, jako sorry, ale rád se
vyjadřuju přesně, a takže jsem si tam udělal laboratoř, pak
jsem tam měl varnu a teď to je teda prázdný...
Doba je zlá, ale lidé dobří (B)
Je snadné utéct, když se máte kam vrátit, kde vás dobře znají a znovu přijmou mezi sebe, jako by se nic nezměnilo, jako byste tam celou dobu byli a nestrávili tolik let kdesi daleko, kde jste možná objevili tohle lepší a tamto levnější, ale nikdy ne ty svoje blízké.
Co s načatým večerem 1 (B)
Za
oknem je všechno barevné, pestré, lákavé a tak blízké, jako by
stačilo natáhnout ruku a dotknout se toho – jenže co když to
praskne jako duhová bublina a na dlani zbyde jen pár mokrých
krůpějí; za tím oknem to všechno pořád je...
Co s načatým večerem 2 (B)
Za
oknem je všechno barevné, pestré, lákavé a tak blízké, jako by
stačilo natáhnout ruku a dotknout se toho – jenže proč sahat za
okno, když tu jsme spolu, ještě lákavější a bližší, proč
chodit ven nafouknout duhovou bublinu, která pak stejně praskne..?
Light metal (A)
Ta
hudba trhala asfalt a drolila zdi, jako by se vám do hlavy zarývala
vrtačka s příklepem tak silným, že se vám ohýbal hřbet, a nad
vším tím rachotem poletoval balónek, vznášel se jako motýl nad
paloučkem, sem a zase tam, a pod ním ona hudba tála jako sníh...
Dům snů (C)
Your Subtitle Here
Tajemný hrad v NMnM (B)
Chodili
kolem a neviděli, nepostřehli nic zvláštního, jen obyčejný
dům, ani věžička nahoře jim nepřišla divná, protože byla
nahoře, kam se nedívali – ale kdyby věděli, co se odehrává za
těmi okny, vyhýbali by se mu někteří obloukem a jiní by k němu
zase chodili co nejblíž a co nejčastěji, jen pro ten pocit.
Welcome to NWO (C)
- - -
Nerovný boj (B)
- - -
Jako by nám zlý skřet vládnul (C)
Lidé
jsou dobří, v základu, ve své podstatě, jistě s výjimkami, ale
to jsou nemocní tvorové; jenže co nutí ty ostatní, ty normální
a od přirozenosti dobré, aby se chovali tak sobecky a bezohledně,
jako se teď my všichni chováme; proč je téměř nemožné žít
v klidu, pokud za své nepřijmete ty krysí dostihy?
Šminky (A)
Která
je hezčí, modrá nebo červená, a nebo zelená by mi slušela, ale
kam ještě s ní, a proč to máš lepší, ukaž mi jak a půjč
ještě tuhle a támhleten lak, ať jsem jak princezna, ať vypadám
tak, krásná a barevná, až přechází zrak, dívej se, podívej,
nebo jak papoušek, jako ten pták...
Na jedné lodi (C)
Měla
ho plné zuby a on ji nemohl vystát, pila mu krev a on jí ležel v
žaludku, šlapal jí na paty a ona mu dělala ze života peklo,
protože museli být spolu a to je dusilo, jenže neměli na výběr
a museli chtě nechtě, jeden druhému pomáhat a jeden s druhým
počítat, aby pak skončili v objetí, když se konečně mohli
rozejít...
Midnight dream (B)
Vášnivě
smyslná, dráždivá, vřelá a jemně a přítulná, sladce hebká,
měkká a voňavá, provokující i zdrženlivá, štíhlá či oblá,
veselá, vstřícná a přející, otevřená všemu novému –
takové tě navštěvují, když spíš...
Královské sezení (C)
- - -
Cesta z města (C)
Utéct
před svým stínem je složité, vlastně to ani nejde, ovšem někdy
se můžete ocitnout v takovém světle, kde váš stín zmizí sám,
a vy se v tu chvíli můžete cítit úplně nejlíp a zatoužíte
tam zůstat navždy, jenže pak se světlo změní a vám dojde, že
váš stín je váš a vy se musíte naučit s ním žít, ať už ho
vidíte a nebo ne...
Sourozenci (B)
Křičel
na ni a ona ječela na něj, jak je hroznej a ona blbá, protože ten
míč zahodila a on ho zas mrštil po ní, běž si tam a ty ho
přines, dohadovali se a on po ní vztekle cáknul a ona mu to
oplatila, a znovu a ještě jednou, až se za chvíli oba nahlas
smáli…
Hvězdy jim přejí (A)
Někdy
jako by se celý svět naklonil, aby k vám mohlo sklouznout to, po
čem toužíte; a občas to klouže i do kopce a překážky jsou k
smíchu; stává se to jen výjimečně, ale když se to přihodí,
nesmíte zaváhat...
Lokální oteplení (C)
Kdo
ví, koho napadlo tu popelnici takhle vyzdobit, ale byla tam a ti tři
chlapi, co se k sobě měli víc než bývá obvyklé, se smáli
nahlas; jestli ale byli opravdu z těch, co se mohou smát, a nebo
byli hetero a měli správně zaujmout odmítavý škleb, to nebylo
jisté...
Mládí (B)
Mezi
dětstvím a dospělostí je krátké území, kde máte z obou stavů
jen to horší, zároveň se ale chvílemi cítíte nejlíp, jak se
vám to kdy podaří, a ano, ty nejlepší i nejhorší pocity
zažíváte současně; asi jako letět svázaný, ano, tak nějak se
cítíte...
Siesta (B)
Na
všechno se vykašleš, na problémy i na průsery, na bouřky i na
parné dny, to všecko jde mimo a ty si jen užíváš onu chvíli,
ten okamžik takový, jaký je, s těmi, co jsou právě kolem, a
nebo bez nich, jen kouzelně sám...
A zmizeli pak, nevím kam (C)
Byli
jsme domluvení, určitě jsme se domlouvali, to si pamatuju, to vím
jistě, nebo jedině jsem to možná špatně pochopila, ale určitě
ne, ještě jsem se ptala, jestli tam budou, ale nebyli tam, a
slíbilo to, ale nepřišli a já jsem tam čekala sama, úplně
zbytečně...
Bejvávalo (C)
Kdy
ale přijde ta chvíle, že se člověk přestane radovat z nového a
víc se obrací zpátky, jaké to tenkrát bývalo jiné a lepší; v
padesáti letech, v šedesáti, nebo ve třiceti a nebo prostě
tehdy, kdy vám k radosti přestane stačit, že je něco nové a
vypadá to jinak...
Dialog (A)
Mluvili
spolu, jenže se navzájem neslyšeli, slyšeli každý jen sám
sebe, vnímali jen svoje pocity, své problémy a vlastní výčitky,
jako by jejich hlasům něco stálo v cestě, nepronikaly tam, kam
měly, k tomu druhému, takže zůstávali hluší a vinili se
navzájem, že ten druhý za to může, jak vzdálení si jsou...
Světská sláva, holubí trus (C)
Sláva
pomine, rozpustí
se jako
dým ve větru a nezbyde po ní vůbec nic, ani majetek dlouho
nevydrží, věci se rozpadnou
a vymění
za
nové a ještě novější, proč se hnát a k čemu bojovat, zdálo
by se – jenže co potom
lidé
beze slávy a bez majetku, za
kterými
jen
několik srdcí se zachvěje v rose jak ráno květiny..?
Socha (B)
- - -
Jsem z něj paf (B)
Je
nafoukaný, nesnesitelně sebevědomý, tak hluboce, že nemusí ani
promluvit a je vám protivný, dokonce i tím, jak o sobě pochybuje
a má tu svou nejistotu za něco lepšího než mají ostatní;
přitom je to lůzr, jenže mu to nevadí a klidně i po čtyřech
leze s úsměvem, jak já mu závidím...
Záletník (A)
Byl
takový napůl; napůl veselý a napůl vážný; napůl tady a napůl
tam; napůl spokojený a napůl nešťastný; napůl příjemný a
napůl odtažitý; napůl sám a napůl s někým; napůl tvůj a
napůl její, a sám často nevěděl, která půlka je on...
Zlaté časy (B)
A
bylo to, jako by se otevřela stavidla, jako hráz kdyby se protrhla
a na nás se jako příval vyřinuly ty nejkrásnější a nejdražší
věci, ale hromady a úplně na co sis pomyslel, nebo ještě víc,
co tě ani nenapadlo si přát, všechno jsi mohl mít, všechno jsi
dostal, a pak, když to skončilo, tak to byla vlastně úleva...
Pravá vánoční atmosféra (C)
Nádraží
Pardubice o štědrém dnu, stromek nazdobený, hlas v amplionu zní
svátečně, když oznamuje příjezdy a odjezdy těch výjimečných
vlaků, co jezdí i dnes, aby si lidé, kteří dnes cestují ověšeni
taškami a s děsem v očích, jestli všechno mají a všechno
stihli, mohli užívat tu pravou vánoční atmosféru...
Mýdlová víla (C)
Měkká
byla, pěnivě teplá a voňavá, hladká a kýčovitě krásná,
žádoucí, přitažlivá a svůdně smyslná, že stačil jeden
dotek a rozlila se vám po celém těle a její vůně vám
rozechvěla nitro, celá vás pohltila a znehybnila, abyste se jí
nemohli dotknout...
Nová žena pro novou dobu (A)
Před
sebou jasný cíl a k němu snad tisíc cest, jedna skrz trní a jiná
do měst, další přes šutry a ledový křest, ta zase potokem přes
údolí šest, tamta přes skaliska a tahle tě může už úplně
splést, kde cizí je cíl těch divokých cest, když vzadu jsi
nechala, co mělo tě vést...
Sluneční koupel (C)
Koupat
se ve slunečních paprscích můžeš venku, v davu zpocených, mezi
brouky, listím a kameny, a nebo se do nich ponoříš ve svém
nitru, v představách, kde mají stromy zlatou kůru a svět se
skládá z kostiček a hned se znovu rozkládá. a ty jsi ta
nejkrásnější bytost ve vesmíru, která si navíc nemusí týden
léčit spálenou kůži...
Pamatuješ? (B)
Já
jsem ho vůbec neznala, teda Petr se jmenoval, ale to bylo všechno,
jenže mě učitelka vzala za ruku a strčila k němu, takže mám
tuhle fotku, že asi neměla nervy se hádat, kdo s kým chce a kdo
nechce a… vlastně jedinou ze školky a nic už si ani nepamatuju z
té doby, ale… to nic je pořád krásně barevný...
Po rozvodu (C)
S kým
bys chtěl být, kdyby sis musel vybrat, ptali se mě kdysi rodiče –
a já vůbec nechápal, co to je za otázku, a když mi to pak,
mnohem později došlo, věděl jsem, že není možné na ni
odpovědět, když se tím zboří celý můj svět...
Manželství (A)
Na
počátku bylo slovo a to slovo bylo ´ano´ a platilo jen pro tebe;
na počátku byla víra, že to je navždy a jen s tebou, a ať už
ten začátek trval jen pár měsíců, nebo se protáhnul až do
úplného konce, bylo to kouzelné a stálo to za to; i kdyby vůbec
ne...
Gemini (B)
Dva v
jednom, prach podsvětí i nesmrtelný duch, Pollux a Castor, jeden
mezi bohy a druhý v říši mrtvých, každý druhý den však spolu
pohromadě, jako i lidé v jejich moci mají dvojí mysl, jak nebesky
volnou, tak i strhanou podsvětím, a také výmluvnost, jíž
dokážou spojit vzdálené světy.
Středověk (C)
Lidem
nakonec zůstanou jen vzpomínky, jen přeludy a přízraky, jen
vidiny minulosti, která je dávno pryč a přesto dál žije v nás,
připomíná se nečekaně a projevuje se nevítaná, aniž bychom
tušili, odkud to přišlo a proč nás to ovládá, přesto jsou
tyhle obláčky pocitů a nálad stále s námi...
Sen o svobodě (B)
Jeden
se cítí být volný mezi stěnami, jiný je na kopci jako svázaný,
ač mu nic nebrání se rozběhnout, stojí, sevřený svým vlastním
nitrem, zatímco první se vznáší vysoko nade vším a daleko od
svých pout...
Barvy vánoc (B)
Vánoce
jsou jako rozsypané puzzle, které se jedni pokoušejí složit už
od léta, jiní začnou až na Štědrý den ráno, jenže nikomu se
nepodaří sestavit všechno správně a dílky zůstávají
chaoticky rozházené, kouzelně chaoticky, přesně tak, aby ty
svátky dostaly svou správnou barvu a náladu...
Obzor (C)
Člověku
vždy zůstanou jen jakési chuchvalce vzpomínek, sem tam cosi
ostřejšího, ale většinou vidíme jen mlhovinu, jen tetelivé
závoje, tenhle jako sen a jiný připomíná spíš noční můru,
ale tyhle obláčky pocitů a nálad jsou jediné, co ti zůstane...
Barevný den (B)
No
střízlivej, jasněže střízlivej, už dávno nic neberu, ale
říkám ti, že svůj svět si nosíš v sobě, že je jenom na
tobě, jestli máš venku nádherně, nebo ti chčije na hlavu,
prostě ti říkám, že svůj svět máš v sobě, tak s ním běž
ven a nedej se ničit tím, co je venku; je to na tobě...
Zkamenělá vzpomínka (B)
Slunce
pálilo a dlažba byla horká, vzduch nehybně stál a ve stínu bylo
jen maličko chladněji, i to málo však lákalo a chodili jsme
tudy, od stínu ke stínu, abychom si ulevili cestou k další
památce, ale já měl pak v očích už jen ty balónky, jak letí
vzhůru a ztrácejí se, zatímco my zůstávali trčet dole, na
zemi...
Cesta za snem (C)
Ono
to možná zní banálně, říkat, že jsem si to užil, když
nakonec jsem dopadl takhle, že nic, ale mě to vážně bavilo,
celou dobu, a vlastně i teď, když už je mi naprosto jasný, že
jsem prohrál, tak jsem stejně rád, že jsem se do toho pustil, a
že jsem to nevzdal...
Kouzlo přítomného okamžiku (C)
A
sešli jsme dolů, jen náhodou, z ničeho nic jsme se tam posadili
nad řekou a hleděli na vlnící se hladinu, snad kde se objeví
ryba, nevím, prostě jsme tam chvíli zůstali a dívali se, aniž
bychom promluvili, nebo jestli ano, tak jen prázdná slova...
Zítřek patří plastům (C)
Pestré
je krásné, čisté je krásné, jasné je krásné a hladké a oblé
a přesné a taky omyvatelné, dobře vyměnitelné a lehce dostupné,
to všechno je nové, přitažlivé a tím i krásné, jako jsou
krásné ty nejjedovatější květy...
Tak jsem tady (B)
Nečekám
zázraky, říkal si v duchu, ale čekal je, prostě si lhal,
jednoduše počítal, že tenhle vlak jej sem přivezl, aby se nebe
otevřelo a tím vlakem dál odjelo vše, čeho měl už plné zuby;
teď jsem tady, říkal si, a teď to přijde, nebo za chvíli, ale
je to tady a čeká to na mě...
Zbloudilé bludičky 2 (B)
Ne ne
ne, to nestačí, že je svět vzhůru nohama, musíme to valit dál,
oni půjdou za náma třeba do pekla, ale žádný strach, ty budeš
odhánět pečený holuby a usínat na obláčku růžových vůní,
jen pojď, to bude náš ráj, až bude i slunce pálit zespoda...
Zbloudilé bludičky (A)
To
zvládneme, neměj obavy, oni jsou hloupí a půjdou za náma, kam je
potáhneme, a někde tady to musí být, místo, kde budeme vyhrávat
bez úsilí a štěstí nás bude žádat o přátelství; je to
hrozný, já vím, ale to je normální, to nesmíme vzdát a počkej,
za chvíli tam budeme...
Pekelná jízda (B)
- - -
Sagitarius (B)
Slovem
nakopne, aniž by chtěl, nato
zas
vybuchne, aniž by měl, a je hned
klidný
a druhým už radí a rovná
je, hostí a
poučuje o hledání
věčné
lásky,
již od sebe svým radostným
nadšením odehnal, sám
sobě často
cílem, aniž
by chtěl, a nato hned trefí vás, aniž by měl.
Strach vzlétnout (B)
Pohodlí
žere lidi zaživa, spokojenost je mor a klídek rakovina; můžeš
bezstarostně hnít a nebo se pustíš vzhůru, do větrných proudů,
je to jen na tobě a tvém rozhodnutí, jestli se dáš oškubat
vichřicí, nebo pustíš kořeny v bezpečí tam, kde jsi...
Přitažlivá (A)
Jak
ztepilá a přitom jemná, jen dýchnout jí do tváře a celá se
rozvlní, je jako pírko a přitom pevná, jemná i přísná,
úsměvem vábí, když se jí zalíbíš, a láká pohledem, když
pořád nevidíš, postava s tvary, co cítit bys chtěl, dotekem
probudí, co skrývat bys měl...
Divná parta (B)
- - -
Ses nám vybarvila (B)
Tam
když přijdeš, všechno z tebe spadne a normálně seš jinej
člověk, je ti tam skvěle a nezájem, že nikoho neznáš, rozumíte
si už jen očima, ani mluvit nemusíte, a to tě úplně napumpuje,
že pak děláš i věci, který bys nikdy nedělala, ale pak se za
to ani nestydíš, jako proč, tak prostě řádíš, no a co?!
Fanoušek (A)
A byl
to vážně on, protože to si nemyslím, že by náš fanoušek
takhle vyváděl, jak říkáš, to on nikdy nedělal, naopak, to on
byl vždycky hodnej, on mi vždycky chtěl pomáhat v kuchyni, jak
tahal hrnce ven, to nikdy nezapomenu, a že by tam takhle vyváděl,
to se mi nezdá...
Klobouk (C)
- - -
Ruce (C)
- - -
Nedostupná (A)
Tak
jemnou a ztepilou, dechem ji rozvlníš, hebkou jak pírko a přitom
tak pevnou, jemnou i pevnou, hebkou i přísnou, když se jí
znelíbíš; ten kouzelný úsměv a překrásný pohled, kterým tě
přehlíží, ty bezchybné tvary, co berou ti dech, ten dech co
chybí ti, abys ji zaujal, aby už nebyla taková ztepilá...
Zámek (C)
- - -
Sociální bublina (B)
Blanka
to říkala, i Lenka to ví a Jitka taky souhlasí, takže vůbec
nechápu, jak může někdo pochybovat, když to je jasnější než
facka, i Olda to četl, Michal o tom dokonce přednáší a Dan z
toho zkouší na gymnáziu, vždyť to ví snad každej, že máme
pravdu a oni lžou...
Exkurze (A)
Jen
se pořádně rozhlédni, jako bys tu byl poprvé a nikoho neznal,
jen tak klouzej očima a vnímej, co se tu děje, jak se kdo chová a
jak se tváří, když mluví, a jak vypadá mlčky; jen to nech
proudit skrz sebe, jak se budeš cítit, co v tobě zůstane, co tě
přitáhne a co se ti zprotiví – a čeho bude víc...
Happy New Year (C)
Kdyby
každý nový rok byl oproti tomu předchozímu šťastný, dávno
máme na zemi ráj; někomu se ale občas podaří, že všechny jeho
starosti a problémy vyblednou a zmizí vedle toho, co právě
prožívá, ale takoví mají ohňostroje a radost v sobě, ty nějaké
oslavy nezajímají...
Loučení (B)
Šli
jsme snad dvě hodiny, když normálně to jdeš asi dvacet minut;
jenže to nebyla normální cesta; šli jsme jako svázaní, často
jsme se zastavili, ale tu tíseň nešlo rozpustit ani slovy, ani
objetím; nejraději bychom na to místo, odkud jsme pokračovali
každý sám, nikdy nedošli, ale stalo se a stáli jsme tam...
Shledání (A)
Trvalo
nám to asi deset minut, ale bylo to jako dvě hodiny, než jsme byli
spolu sami, znovu, po takové době; snad jsme i chvílemi popoběhli
a smáli jsme se tomu a ani nevím, co říkala a jestli já jsem
mluvil, protože nám bylo všechno jasné a ty řeči byly jen
navíc, úplně zbytečné, protože jsme už chtěli být tam...
Vzpomínky na domov (B)
Bylo
to hezký; i když jsem zkoušel si vybavit nějakou skrz naskrz
příjemnou chvíli, ale nenašel jsem, všude jsem viděl a slyšel
navíc nějaké spory a konflikty, hádky a nějaké přetahování o
nesmysly, žádná čistě a jen milá vzpomínka, ale stejně vím a
jsem si jistý, že tam bylo hezky...
Průhled staletími (B)
Drž
čeleď svou v hrůze, což rozkážeš, ať se stane a tak se učiní,
říkali, a když máš prý čeládku vycvičenou k obrazu svému,
snaž se ji u sebe udržet, tu darebnou však trestej, neb přiměřeně
a chraň se své prabábě podobat, co svou služebnou Alžbětu
pravidelně bila metlami, klacky, pohrabáčem a zkrátka vším, co
měla zrovna při ruce, což vyústilo až v její smrt...
Virtual ZOO (C)
- - -
Slunečnice (C)
- - -
Pekelný krasohled (B)
Vypadat
peklo tak, jak si je lidé představují, mělo by nebe problém s
docházkou, protože v pekle by šlo využít mnoho na zemi nabytých
zkušeností; ale kdo ví, možná je nebe jen pohádka a náš svět
je vážně jen přípravkou pro věčný život v pekle, jak tomu
vše nasvědčuje...
Modré svítání (C)
Kdyby
šlo emoci popsat barvou a barva měla vyjádřit pocit, modrá by
přesně ladila s tím ránem, kdy noc odcházela a den byl ještě
chladem strnulý, avšak již třpytivý očekáváním, modrým,
dychtivým a sladkým...