Tam anebo zpátky
Míváš toho dost, až nad hlavu a plné zuby, šeré nevlídno tě žene ven, pryč, jinam, kde je to tak lákavé a jasné, zajímavé a přitažlivé, a pak stojíš na rozhraní a zbývá poslední krok…
Všechny cesty vedou do klína
To je jako s jídlem, když si to uvědomíš, protože vždycky se chceš především najíst, zahnat hlad, chápeš, a že k tomu někdo potřebuje na talíři velký divadlo, nebo v té posteli, a někdo zas ne, to je možný, ale na začátku je vždycky to jedno jediný, ta potřeba...
Je to výzva
A pane doktore, když jim prsa lezou z halenky a zadek mají tak vypasovanej, že nevidíte jenom lem kalhotek, ale vlastně všechno, co v tu chvíli ani nechcete vidět, nebo když tu prdel mají do půlky holou a prsa jim čumí skrz průhledný tričko, tak je to už výzva???
Velikonoční
Že prej oslava ženské krásy a vztahy a tak, no blbost, však můžou normálně přijít, je asi nevyhodím, nejsem blbá, ale voni radši chlastat a mlátit holky těma klackama, však bych je hnala, kdyby někdy přišli za mnou...
Krádež
Radost si můžeš vzít i tam, kde ti ji nechtěli dát, a může ti být hezky i tam, kde je škaredě, a můžeš se cítit příjemně, i když k tomu nemáš žádný důvod; prostě si tu radost ukradneš – a máš ji a je tvoje...
Železná panna
Buď jako ze železa, trpělivostí se musíš obrnět, klidem pokrýt, nadhledem zpevnit a nic a nikoho nebrat vážně, taková buď a beze šrámů projdeš životem, žádná rána či podraz tě nezasáhnou a hladce sklouznou dolů...
Kampak, beruško
Na andělských křídlech do nebíčka, či snad pekelnou branou tam, kde v smrdutém horku rajtují čerti; obojí je přitažlivé, byť každé jinak, jiným způsobem a jinou silou; obojí tě láká a nejde se rozpůlit…
Divoženky
Osoby znalé tajemství přírody, živí se kořeny a bylinami, ovocem, zeleninou a fair-trade kávou, zprvu jsou vlídné, zhusta však nečekaně zlovolné, odhánějí poutníky z cesty a kolemjdoucím vnucují své ošklivé a hlučné děti...
Jehličí
Tím stromem jsem byla úplně fascinovaná, jak tam trčel uprostřed dvora, mezi bytovými domy až do výše třetího patra, odkud jsem se dívala ven, na čistou oblohu za ním, a naslouchala šumění vánku mezi jehličím, které skoro jako by mě celou šimralo...
Nymfa bojovnice
Vzadu za strupatými stěnami, vyschlá a scvrklá se ukryla před světem přitažlivé krásy, jemné, vláčné a oblé; zatratila ho a opustila, jenže výměnou za svou oběť dostala jen vrásky a chlad...
Záblesk
Bylo to, jako když vás probudí studené světlo, protivné, ale jen trochu, jen na začátku, než se vám v těle rozproudí krev a zahřeje vás mnohem víc, než vás předtím hřálo to nudné, poklidné teplíčko...
Voda šumí po skalinách
Někdy se to v člověku pomotá, vznešené s přízemním a živé s neživým, jedno přes druhé a naopak, a vy se pak díváte a vidíte a usmíváte se, byť se dřív raději opatrně rozhlédnete, jestli vás někdo nevidí..
Násilník
Říkala jsem mu, že nechci, ze strachu, co bude dál a jak se podívám manželovi do očí, nebo on jak se na mě bude dívat, aby to na mě nepoznal, chápeš, mockrát jsem mu to řekla a vlastně i pak, když jsem ho hladila po zádech a byla úplně šťastná...
Krásných sto let
Ležela na spadlém stromu, do zad ji pálilo slunce a zespoda chladila drsná kůra, již svým klenutě prohnutým tělem objímala, klidná, uvolněná a odevzdaná, jako by jí právě bylo krásných sto let...
Mimikry
Pro oči nevidíš, pro uši neslyšíš, máš-li před sebou cosi okem i uchem nezachytitelného, co si s tebou chce hrát, skrývat se a odhalovat, přetvařovat se a vybízet, abys použil ostatní smysly, hmat, čich i chuť...
Ranní toaleta
Tělo ještě spí, mysl také, jen budík vříská cosi o vstávání, něco ve vás jej proti vaší vůli poslechne a donutí se poddat, pustí to na vás studenou vodu a vy se nejdřív divíte a vzpíráte, ale nakonec se po kapkách vyplavíte ze tmy do nového dne...
Čokoládové figurky
Zlatavá, sladce lepkavá a jemně vláčná pleť, jen pár míst zůstalo bledých, ale nevadí, to se naopak žádá, líbí a láká, rozverně ukryté třeba pod těmi bílými šaty ze včerejška, co myslíš..?
Na útěku
Nechci, ani vidět tě už nechci a kdyby ses mě jen dotknul, zvedne se mi žaludek, jak tě nenávidím a jak se mi hnusíš, i kdybych měla po čtyřech odejít a po břiše se odplazit, udělám to a… tak udělej už něco...
Plamínky
Přišla si studená, ale nejen ruce a nohy, jako obvykle, celá byla vychladlá, v hlavě a pouze tam jí ovšem vířily horké myšlenky, co jí do očí psaly: Tak už pojď, na co čekáš, troufni si mě ohřát...
Houbařka
Lhal bych, tvrdíc, že se tam znenadání objevila, odkudsi se vynořila z křoví jen v rozhalené bílé košili s holou prdelkou, aby se vzápětí znovu ztratila v jiném roští; lhal bych, ale lži bývají často lepší než pravda...
Stařec a moře
Šumí to v něm a hučí, u břehů se počne rozechvěle vlnit nabytou energií, aby pak, když se voda kolem něj houpavě rozprostře, náhle zmizel v hlubině a chladnoucí krev tiše se vracela do žil...
Virgo
Lidé ve znamení panny jsou prý pečliví, šetrní a vypočítaví; jak taková charakteristika souvisí se slovem označujícím ženu bez sexuálních zkušeností by mohlo napovědět, že pečlivé, šetrné a vypočítavě ženy zřejmě umí se svou nevinností výborně kalkulovat...
Výhled na moře
Bylo to takový divný, koukat na moře a vidět její zadek, ale příjemně divný, tak nějak zvrhle vzrušující, když jsme se včera rozešli a slíbili si, že zůstaneme kamarádi, že to bychom snad mohli zvládnout...
Gaia zodpovědná
Trošku se ohřeju, jen tak lokálně, ne moc, ale do hloubky, až do svého nitra, každý kout a každý záhyb, každou skulinu, všechno a celá se rozohním tou hřejivou slastí, ale podívej, jak zodpovědně při tom stíním...
V hrsti
Prsty svírala prostěradlo, jen tak náznakem, jemně, jako by do nich chtěla cosi vzít a udržet to mezi nimi, sevřít v hrsti a nasytit tím svoje bloudící, hladové myšlenky...
Tisíc doteků
Říkala, ať mlčím, že kdybych pořád nemluvil, byli bychom už mnohem dál, a já přitom nemluvím moc rád, ale jí jsem toho chtěl tolik povědět, že jsem si musel tu pusu nějak zakrýt, ucpat, aby mlčela...
Hlavou zeď neprorazíš
Zavři oči a zamáčkni slzy, zbytečně se vztekáš a marně bojuješ, protože tady síla škodí a rozum nepomůže, hlavou tu zeď neprorazíš, ovšem takhle máš dobře nakročeno a velkou šanci ho porazit...
Ty to vidíš
Ano, hřešila jsem a páchala smilstva nejen v představách, to každý den tisíckrát, leč i skutky neskrytými, častokrát a v mnoha formách, jež zdráhám se ti představit, jakkoli jest zřejmé, že ty vše vidíš a dobře víš, jak krásné to bylo...
Zmizelá
Nevěděl, odkud, čí a jaká je, jednou taková a pak zas jiná se mu zdála být, a těch barev, jimiž hrála, až oči přecházely a hlava se točila, viděl její záda a cítil se být před ní, vyšel jí vstříc a náhle už nebyla…
Čistému vše čisté
Jedno přísloví říká, že pod sukní je největší tma, nebo tak nějak, a jiné heslo říká, že ´zde jsou lvi´ o místech, kde nikdy žádní lvi nebyli, a společné ponaučení musí znít: Věřte jen sobě a svým smyslům...
S úsměvem
I když světla zhasnou a ptáci odletí, i když se ti myšlenky potáhnou ledem a prsty máš jak zlámané, ani mluvit se ti nechce a vstát už vůbec ne, protože se k tobě štěstí obrátilo zády, pořád je na světě prdel...
Modlitba
Tu dychtivou touhu mít jej blízko a vpít se mu do kůže, úplně s ním splynout, to abych zase cítila, myšlenku tak skutečnou a vtíravou, že se jí nemůžeš ubránit a stačí ti dotek, nic víc, a je to tak opravdové, probuď to ve mně, prosím, aspoň na chvíli...
Zábrany
Jsou touhy silnější než všechny překážky a pravidla, některým se nejde vzepřít a každá snaha o potlačení jen zvýší jejich sílu a moc, až se odpor nakonec stává jen vyzývavým přitakáním...
Možná
Možná jsi jinde a můžeš se zdát, možná jsi přelud a já mohu už spát, možná se můžu ještě podívat líp, možná je možné se obrátit víc, možná se můžem znovu potkat a mít, možná se ztrácíš a možná jsi pryč...
Midnight dream
Vášnivě smyslná, dráždivá, vřelá a jemně a přítulná, sladce hebká, měkká a voňavá, provokující i zdrženlivá, štíhlá či oblá, veselá, vstřícná a přející, otevřená všemu krásnému – takové osoby tě navštěvují, když spíš...
Tisíc oken
Hleděla oknem ven a snila o tisíci jiných oken a spoustě otevřených dveří s příběhy, jaké by ji mohly potkat a snad na ni kdesi čekají, jiné a lepší, než ten její, co bude prožívat, až vstane a vrátí se do toho svého...
Šukénka
Smála se, že jí ty její zoubky málem zvonily, smála se i očima, ve kterých se jí třpytily jiskřičky, hlas měla jako víla a když se pohnula, viděli jste celou symfonii tvarů a křivek, tak kde přišla k takové přezdívce..?