Světla není nikdy dost
Mně není jasný, jak jsi to myslel. - Mně zas není jasný, proč bych ti to měl vysvětlovat. - No asi, abych to pochopila, když jsem tak blbá. - Nejsi blbá, jen ti to nezapaluje. - No ale teď už mi svítá, teď už se mi rozednilo...
Pokušení
A ty to víš, je ti to úplně jasný, že nesmíš, že ti to ublíží, jenže na to kašleš, to je ti fuk, protože cítíš, jak to chceš, jak po tom toužíš a na nic jiného nemůžeš myslet a nevidíš, neslyšíš, jak tě to ovládá a spaluje...
Hierarchie
V příštím životě bych chtěl být svým psem, nebo holubem, protože se na všechno může vysrat… akorát tě můžou zastřelit, nebo sežrt, ale zase ta pohoda předtím, že jo, nebo motýl, i když ten žije krátce, ale kdo ví, třeba má víc zážitků než my, ale rozhodně už ne člověkem...
Café window
Zdola stoupaly hlasy, hluk a rámus, co chvíli někdo vykřikl a sem tam bouchla i rána, zatímco ti dva nahoře spolu mluvili šeptem a rána tam nepadla snad nikdy, a zatímco dolem znělo veselí, nahoře bylo smutno...
Máš to u mě
...napsala jsem mu, když jsem tam našla tu jeho tašku; dovnitř už jsem nemohla, už byl na sále, ale aby to věděl, a pak jsem hlídala, až si to přečte, a pořád nic, až pak najednou ten hovor z jeho čísla...
Cesta z města
Utéct před vlastním stínem nejde, i když je světlo tak silné, že stít ztratíte z očí a můžete se v tu chvíli cítili skvěle, dojde vás a vám dojde, že váš stín je váš a vy s ním půjdete pořád, klopýtavě i přímo...
Památník
Městečko na severu přizpůsobené nepřizpůsobivým, s vysokým komínem na okraji, u rozpadlé továrny z dob, kdy bylo mnohem větší a jeho obyvatelé byli z těch, co k obrazu svému přizpůsobovali svět...
Modrý slunečník
K princeznám se nečichá a k vílám už vůbec ne; těm NEmůžete jen tak říct, že mají krásné oči, uši, pusu, nos a hlavu, i ramena, kolena a palce, to musíte jinak, že třeba vzadu je modrý slunečník – a když se tam obrátí, pohladíte jí prdelku..
Hezky nám to ladí
Ani promluvit nemusí a j hned vím, co chce říct, a někdy to rovnou udělám a on se diví a kouká tak překvapeně, úplně stejně, jako když jsem si přála, aby mě pochopil, a všemožně jsem se snažila mu to naznačit, ale on pořád jenom koukal...
Co bylo, už není
A povídaly, co všechno na sebe musely navléct, všechny ty korzety a spodničky a živůtky, a jak jim to slušelo, vlasy, foukaná, vodová, tupírované, jak snadné bylo vzbudit zájem a jaké to bylo, a všechny se zasněně odmlčely...
Radost
Vždyť se na mě podívej, jak vypadám, a kde žiju, to je příšerný, úplně se stydím za tohle všechno – ale když se podívám nahoru a vidím vás tam, jak se třepete ve větru, tak se najednou musím smát, i když se nic nezměnilo, tak je všechno jiný…
Dobové pohledy
Jako by každá doba byla vymknutá z kloubů svým vlastním, šíleným způsobem, a většina ochotně tančí podle šílených not a vzhlíží ke svým pekelníkům s obdivem a touhou se jim alespoň přiblížit...
Mám se zlatě
Zkrachoval tvůj geniální projekt? Rozvedl ses? Vyhodili tě a padáš na záda? No a co; klidně se ti může všechno sypat, ale co na tom; prostě se natáhni a máš se zlatě; prostě tomu věř a nevadí, že si lžeš, protože ten pocit, ten stojí za to...
Meditace
Utéct, vypadnout ze svého života, alespoň na chvíli zmizet jinam, kamkoli, kde nebudou problémy a starosti, co ji drží sevřenou a svázanou; potřebovala si zhluboka vydechnout, aby se s příštím nádechem vrátila o mnoho volnější a lehčí...
Lovec
A jdeš pod hladinu a hledáš a skoro nic nevidíš, ale na to kašleš a šmátráš rukama, dokud něco nenajdeš, ale musíš opatrně, aby tě to nehryzlo do ruky, takže opatrně a spíš to tam asi necháš, ale máš radost, žes to aspoň viděl...
Modlitba
V městě, jehož sláva hvězd se dotýkala, sejdou se lidí plná stáda, koňů i volů, býků i prasat a také oslů, těch vidím spousty, v hejnech pak slepice i krůty, husy a kohouti a vrabci a vrány, a všichni kdákají a hýkají a mečí a chrochtají a kvokají a bučí a řehtají – umlč je, pane, o to tě prosím...
Tajuplný ostrov
Měli jsme tam bedýnky na sezení a nějaký další takový věci jsme si tam natahali, mezi ty keře, kde jsme byli schovaní a udělali jsme si tam takovej úplně jinej svět, jenom pro nás, kde bylo všechno v pohodě a nikomu jsme se nemuseli zpovídat...
Splétání
Někdy se kroky spletou a jdou, kam je touha vede a kam by neměly, a občas pak chvíli přešlapují mezí tím, kam měly a kam chtěly jít, a cesty se mísí a proplétají, než se kroky nakonec klopýtavě rozhodnou...
Sen o svobodě
Jeden se cítí volný mezi stěnami, jiný je na kopci sevřený, kde mu nic nebrání se rozběhnout, on stojí, svázaný vlastním nitrem, zatímco ten první se vznáší vysoko nade vším, daleko od svých pout...
Osud epigona
Pouhý dým nad plamenem štěstí, jen stín opravdové radosti z poznání je v cizích stopách, do kterých je tak snadné vejít a opakovat podle vzoru, co udělali jiní; toliko odraz bez barev a závan bez vůně...
Samotář
Buď měl srdce plné hrdosti, důvěry v sebe sama a zvědavosti, jak se s tím dokáže vypořádat, sám na širém moři, daleko od lidí, a nebo jen potřeboval před něčím utéct, schovat se a zbavit zodpovědnosti; ale kdo ví, k čemu je potřeba víc odvahy...
Takhle si to pamatuju
K moři jsme chodili ulicí z kopce přes pár malých křižovatek a člun jsme tahali na ramenou, ale jen ze začátku, nestálo to za to, lepší bylo potápět se a honit tu mořskou havěť, co lezla po dně...
Krmení racků
Vždycky přišli na molo, takoví dva malí kluci, a za chvíli už se tam snášelo hejno racků, nebo co to bylo za havěť, a kroužili kolem a do vody a zpátky a spousta toho jejich krákání a vřískání, ale pak jsem se dozvěděl, že jim ti kluci házeli jen kamení...
Hic sunt homines
Spousty rozmačkané půdy, nápadné otisky podrážek, zcela zničené bábovičky, obří šlápoty, zdusaná tráva, polámané větvičky a rozkopaná mraveniště, zašlápnuté sny a další a další trosky zůstávají po tvé návštěvě...
Pisces
Plavou v moři představ, snů a iluzí, cokoli imaginárního přijde lidem ve znamení Ryb přitažlivější než prostá skutečnost, hrubá a plná problémů, od kterých lze tak snadno odplout, i se svými kouzelnými plány, do kterých vás rádi stáhnou s sebou...
Tajemný hrad v NMnM
Chodili kolem a viděli jen obyčejný dům, ani oken ve věžičce si nevšimli, protože nahoru se nikdo nedívá, ale kdyby věděli, vyhýbali by se mu někteří obloukem a jiní zase by k němu chodili co nejblíž, jen pro ten pocit...
Hledání
Někdy se před vámi otevře výhled daleko dopředu, na modrém nebi s obláčky, mezi hvězdami v černé tmě a nebo na vodní hladině zčeřené klackem, a jakkoli to máte přímo před očima, nevíte nic...
Poslední šluk
Ještě naposledy cítit tu slast a mít blažený úsměv, ač víš, že tě vlastně drásá, ještě jednou si užít té neřesti, ještě naposledy ji zvolna vydechnout a vědět, že stejně budeš hledat dál a ta příští bude možná ještě horší...
Jazznails
Dva světy
Třeba Richard si ve škole nechal vrátit jízdenku, co tehdy byla za korunu, ale on se připomněl – a dneska má stovky milionů, tak mě napadlo, když jsme seděli na baru, jestli vůbec žijeme ve stejném světě, i když jsme spolu – a který z nás je víc v kleci...
Gemini
Dva v jednom, prach podsvětí i nesmrtelný duch, Pollux a Castor, jeden mezi bohy a druhý v říši mrtvých, obden však spolu pohromadě, tak i lidé v jejich moci mají dvojí mysl, jak nebesky volnou, tak i svázanou podsvětím, a k tomu výmluvnost, jíž zvládnou spojit vzdálené světy...
Křižovatka
Ovšepřišel, stojí
Takovému slávy i hmotných statkův budiž nejštědřeji dopřáno, an toliko s ctí svou postaví se všem a všemu protivenství rozličnému a necouvne, byť by o vše přišel a nic mu nezbylo, dál na svém trvá a stojí...
Na dobré cestě
Pořád někam jdeme, sem a tam, dopředu a zase zpátky, nalevo a pak doprava, jednou klikatě a jindy přímo, každý směr a každá cesta jsou ale dobré – a na těch nejlepších občas i narazíme...
Nádech
Tak víš co, tak si dělej, co chceš, řekla mi, a já nejdřív úplně ztuhnul, jako že konec světa a neštěstí, ale pak se mi to nějak rozleželo, nebo já nevím, ale přešlo to a postupně, ale fakt docela rychle jsem začal zjišťovat, že je to v pohodě a že mě to baví, dělat si, co chci...
Dobrá vyhlídka
Každý krok bolel, všechno jej tahalo zpátky, jaké úsilí ho stálo jen zůstat stát a nesložit se, nespadnout na zem a nečekat odevzdaně, až to nějak skončí – ale pak se před ním najednou otevřel úplně jiný obraz…
Na procházce
Možná je nevidíte, ale jsou tam, stojí pod stromy a povídají si, nenápadní až neviditelní, žádné výstřelky a provokace, na rozdíl od okolní přírody plné tajů, divů a zvláštností a přesto jako by s ní splývali, jako by tam dokonale patřili...
Mýdlová víla
Vzhůru i dolů, kupředu i vzad, doleva i napravo, vše najednou, současně se blíží i vzdaluje, vábí i odmítá, stále s tím svým přezíravým výrazem, co se vám rozléval vnitřnostmi a spaloval vás, zatímco ona se jen usmívala...
Cestou necestou
Kolo osudu
Jasně, to nevíš, proč někdo přežije děsivou nehodu a jinej uklouzne na chodníku a skončil, proč jednomu všechno vychází a jinej šlape z hoven do sraček, ale tak čím to je, to přece nemůže bejt náhoda...
Modré svítání
Kdyby šlo emoci popsat barvou a barva uměla vyjádřit náladu, modrá by se hodila, modrá by ladila k té skomírající noci, když den byl ještě chladem strnulý a třpytil se očekáváním, dychtivým, jasným a modrým...
A zmizeli pak nevím kam
Byli jsme domluvení, určitě, jen to nevím jistě, ale vždycky počkali a nebo mi zavolali, až teď ne, teď odjeli a já jsem čekala, až se vrátí, ale oni se nevrátili, i když jsem na ně čekala, úplně zbytečně...
Just a dreamer
Kdo po tobě kmenem, ty po něm chlebem a nastavit kamenům druhou tvář, protože člověk je dobrý, protože zlý člověk je dobrý, tomu podlehnou jen dobří, aby se ještě víc sklonili a pokorně přijímali rány od špatných...
Něco se chystá
Nic se neděje, úplný klid a všechno je, jak má být, žádný důvod ke strachu, jen kdesi uvnitř cítíte zvláštní chvění a napětí, nebo to jde z vnějšku, kolem vás to neviditelně drnčí a zvoní, že nemůžete sedět ani stát a jen čekáte, až to přijde...
Dekorace
Jsou trošku studené, lehce omšelé a maličko okoralé, jako my tam kdesi uvnitř, odkud hledíme na okolní svět a váháme, jestli stojí za to se otevřít, přivonět a dotknout se, nebo raději zůstat ledoví...
Poutník
Všude, i tam kde nic není, může vést něčí cesta, i tam, kudy se nedá projít, i tam, kam nikdo nemíří, všude je možná hledat a najít, co není vidět v mapách a samo se nenabízí...
Hrnečku dost
A ráno vstaneš a vylezeš ven a teď to vidíš, ty hory kolem, ten vzduch a to všechno, dole se válí mlha a je ti to jedno, takhle zeshora, když se na to díváš, a chvíli máš pocit, že by to mohlo takhle zůstat už nafurt, než to přejde a uvědomíš si, jaká je ti zima...
Jednou
Jednou se zastavíš a necháš odplynout čas v hodinách všech svých možných životů a světů, pustíš sny k představám a představy se ti spojí s myšlenkami, ve kterých všechno je/bylo/bude přesně tak, jak to má být...
Janua scientia reserata
Oči dokořán a mysl otevřenou, zvědavě a zvídavě, ústa plná otázek, zmatků a pochyb k odhalení, taková je cesta branou vědění, s čistou myslí, zbavenou předsudků, zábran a příkazů, kudy se může a kam nesmí ani pohlédnout...
Mokrá dlažba
…jako chtít i nechtít zároveň, a nejistota, když to je příjemné i nepříjemné, ale taky zvědavost, dostat se tomu na kloub a zjistit, jaké to je, přes všechny zábrany, obavy a možná až strach, když zvědavost a touha jsou silnější...
Čekání na lepší zítřky
Jednou to přijde, jednou se na mě štěstí začne smát, až potom, až se tohle pohne a tamto skončí, jednou to musí přijít, možná už brzy, třeba jen za pár dnů, nejvýš snad měsíců, ale pak to přijde a bude to ono...
Pravou nohou
Všechny cesty vedou do Říma, některé však pod tamní mosty a jiné přímo na náměstí, řekl by škarohlíd, ovšem i ten by kráčel s důvěrou, že jeho cesta je správná, byť tomu možná nic nenasvědčuje...
Jazzfaces
Ta hudba měla jasný výraz, svoji tvář, nezaměnitelnou a současně nepopsatelnou podobu, vyjádřitelnou jen pomocí tónů, zvukem, který do vás pronikal a objevil se vám pak ve tváři, ve vašem výrazu – a někdy i na tričku...
Mrakoviště
Podle vzoru parkoviště, jen mnohem bohatší, kam zvládnete uhnízdit celou svou osobnost, s mrakem značícím mlžnou prchavost toho místa, kde smíte probouzet svou mysl i tělo, aby se pustily dál, výš a šířeji do světa...
Tomu se říká přátelství
Víš, že jsem nepříjemně rozumná a všechny ty krásný myšlenky odháním, i když je to jen kamufláž, nejdou přebít a pak je člověku hůř a ještě hůř, ale mám tě moc ráda a chci tě vidět, kdykoli to půjde, jako přítele, prosím...
Jako by nám zlý skřet vládnul
Lidé jsou dobří, jen šílenci jsou šílení, ale co nutí ty dobré podlehnout šílencům a chovat se tak, jak se všichni dnes chováme, proč se dobrovolně účastníme těch krysích dostihů za lepší, větší a novější nic...
Sagittarius
Slovem nakopne, aniž by chtěl, nato zas vybuchne, aniž by měl, a je hned klidný a druhým už radí a rovná je, hostí a poučuje o hledání věčné lásky, již od sebe svým radostným nadšením odehnal, sám sobě často cílem, aniž by chtěl, a nato hned trefí vás, aniž by měl...