Pamatuješ?
Jsem ho vůbec neznala, jenom jméno, ale učitelka nás strčila k sobě a máme společnou fotku, asi nechtěla s každým řešit, kdo s kým jo a kdo s kým ne, akorát je to moje jediná ze školky, černobílá, ale když se na ni dívám, vidím to úplně v barvách...
Dobové tance
Lidé jsou stále stejní, to jen kulisy kolem se mění, a také jsou jednou jedni v popředí a jindy jiní, jedněm se tleská a jiní jsou zatracováni, jak si to žádají dobové rituály a nálady, aby… Proč vlastně? Kdo ví...
Lustrace
A teď si na vás všechny znovu posvítíme, podle nejnovější not, ještě se lesknoucích inkoustem, budeme hrát a vy budete tančit ty jedině správné dobové tance, abyste se novými hříchy zbavili těch starých...
Svázaná
Asi jsem víc hudební, než výtvarná, a možná s tím souvisí, že jsem "volnomyšlenkář", to tak hudebníci prý mají, já se vždycky pro něco strašně nadchnu a hvězdičky z očí přímo prýští, moc ale u toho nepřemýšlím; to až pak...
Pravá vánoční atmoška
Nádraží o štědrém dnu, stromek, sváteční hlas v amplionu vlídně promlouvá k těm, co dnes cestují, ověšeni taškami a s děsem v očích, jestli všechno mají a nic neprošvihnou, aby se večer v pohodě zhroutili...
Času dost
Ještě počkej, slyšíš se říkat, že pak si to víc užijete a není kam spěchat, že teď si ještě chcete užít, dokud jste svěží, hezcí a volní, je třeba jít dál, skřípe ti v uších, když ti pak náhle křehnou svaly a klouby se drolí...
Zpověď
Ono to už bylo spíš trápení, jsem si říkala, poslední dobou, jenže stýská se mi po tom, i když to bylo takový… vlastně hezký, takže nevím, co mi na tom tak strašně vadilo, ale vím, že mi to vadilo, strašně...
Mezi svými
Horkem rozpálené obilí a modré nebe, kdesi ve stínu žloutne tráva potřísněná barevnými květy a nad tím vším jakýsi zemitý pocit sounáležitosti se všemi a se vším, co s tebou ten prostor sdílí, kterým zní v uších stejné tóny a jejich svět má tytéž barvy...
Okamžik
Jsou chvíle, co zůstanou v buňkách i v emocích, ve smyslech i v mysli a nikdy vás neopustí, i když dávno ztratíte, odkud pocházely a k čemu se vážou, bude to ve vás a s vámi dál, už napořád...
Sociální bublina
Blanka to říkala, i Lenka to ví a Jitka taky souhlasí, takže vůbec nechápu, jak může někdo pochybovat, když to je jasnější než facka, i Olda to četl, Michal o tom dokonce přednáší a Dan z toho zkouší na gymnáziu, vždyť to ví snad každej, že máme pravdu a oni lžou...
Parný den
Tehdy se i na hubeňourech škvařilo sádlo, i voda u břehů byla jako kafe, ale když jste si našli dobré místo, kde bylo kafe vlažné, stačilo do ní ponořit nohy a bylo vám i vašim špekům hej...
Dialog
Mluvili spolu, jenže se neslyšeli, jen každý sám sebe, jen své pocity a problémy, jen vlastní výčitky, jako by jejich hlasům něco stálo v cestě, nedokázaly proniknout tam, kam měly, k tomu druhému, takže zůstávali hluší a vyčítali si navzájem, jak vzdálení si jsou...
Jazzscope
Osvobození
Když máš tíhu na srdci a svět ti odmítá rozumět, prostě jen vypust svou vnitřní radost a otevři své vidění; možná se budou smát, možná budou předstírat slepotu - a nebo se k tobě přidají...
Jako na talíři
Moc se dneska nevytáhli, ale všechno je pryč, jak vidíte, protože jím ráda, i když třeba nejsem úplně spokojená, ale sním to, protože jíst mě baví, vždycky mi chutnalo, taky podle toho vypadám, spokojená...
Přijď
Ještě mám zlaté vlasy
ještě to ve mně blýská
ještě jsem nezvykla si
jak ledem se do mě tříská...
Nás nezastavíš
Drahými dárky ani velkými gesty, hrozbami ani sliby, nikomu nepodlehneme a nic nás nesváže, jen samy sobě hlavy zamotáme a polámeme si křídla, i pak se ale budem plazit dál, protože nás nezastavíš...
Když nemůžeš, přidej
Když nemůžeš, tak přidej, dva, tři, když už nechceš, dej si víc, dva, tři, když se dusíš, tak zadrž dech, dva tři, když usycháš, tak nepij, dva, tři, když umíráš, tak zaber, dva, tři... dva, jedna...
Zázrak
Čtvero různých nálad, chutí, zájmů, představ, tužeb, pocitů, střihů, tvarů, barev, vůní, pohledů, záští, nálad, vášní, odsudků a rozmarů, to vše ve vlnách, neustále se proměňující - a ono to neskřípá, nesyčí a neprská, ale příjemně ladí; prostě zázrak...
Chemikův ráj
Mě vždycky chemie bavila, co s čím a jak funguje, jsem tomu prostě propadneš, a když nemáš v hlavě nasráno, jako sorry, že to říkám přesně, tak jsem si tam udělal laboratoř, jako varnu, chápeš, a teď je tam prázdný a já sedím tady...
Mo(u)dřejší ustoupí
Jednou však síly dojdou a také trpělivost, kdy se vzdáš svých donekonečna pošlapávaných zásad a pravdel, řekneš si: Dost, sbalíš své blízké a všechny ty sebevědomé hlupáky necháš ráj v peklo proměnit...
Jazzcolours
Ses nám vybarvila
Tam jako všechno z tebe spadne a seš jinej člověk, prostě pohoda, tě to úplně fakt napumpuje, že pak jedeš věci, co sama nechápeš, kde se v tobě vzaly, ale vůbec se za to ani nestydíš, jako proč, prostě nezájem, no a co?!
Družice
Mapa slovotvorných nářečních variant slova družička znázorňuje sufixální rozdíly přechýlených odvozenin od jediného slovního základu, z nichž výrazy družička a druženka jsou z hlediska diachronního deminutiva; ano, i takhle se dá slovy roztrhat krása...
Taneční mistr
Z tanečních jsou jedni nadšení a jiní k nim cítí odpor, jedno je ale pro všechny společné: parket je bojiště, lávové pole, a taneční mistr je generál, nebo hadrový panák, prostě mimozemšťan...
Volaná čísla jsou nedostupná
A pak jenom koukáš a nevíš, co je před tebou, co to vidíš nebo kdo to je, chvíli se v tom pak ještě motáš a snažíš se najít, co už není, ale zvykneš si a necháš to prostě zmizet kdesi do prázdna...
Modrá je dobrá
A proč bych ti lhal, co bych z toho měl asi, vždyť to musíš vidět sama, jak se všechno teď rozzářilo před náma, nebo jo, jasně, nemusíš mi věřit, ale bude to pak jenom horší všechno, to mi věř...
Zlaté časy
A bylo to, jako by se otevřela stavidla, jako hráz kdyby se protrhla a na nás se jako příval vyřinuly ty nejkrásnější a nejdražší věci, ale hromady a úplně na co sis pomyslel, nebo ještě víc, co tě ani nenapadlo si přát, všechno jsi mohl mít, všechno jsi dostal, a pak, když to skončilo, tak to byla vlastně úleva...
Kouzlo přítomného okamžiku
A sešli jsme dolů, jen tak, z ničeho nic jsme se tam posadili nad řekou a hleděli na vlnící se hladinu, snad kde se objeví ryba, nevím, prostě jsme tam chvíli zůstali a dívali se, aniž bychom promluvili, nebo jestli ano, tak jen prázdná slova...
Fotosoutěž
Sešlo se nám letos mnoho krásných fotografií, ale máme tu i několik takových, kde si myslíme, že nejde ani tak o fotografie, jako spíš o lakmusové papírky s autorovou diagnózou, takže sem asi nepatří, ale jsou velice zajímavé...
Pekelná jízda
Peklo není prostor, peklo je pocit, do kterého se ovšem dá nahlédnout a jen tak klouzat očima, jak taková nálada vypadá a co se tam asi děje, nechat to proudit skrz sebe, jak se tam budeš cítit, co tě přitáhne, co se ti zprotiví – a čeho bude víc...
Je to dobrý
Ale všechno je jinak, i když já jsem stejnej a v pohodě, tam uvnitř, ale nesmím se na sebe dívat a ty se taky nedívej, pak je to dobrý, jako dřív, jenže už to není jako dřív, už ji cítím za zády, jak po mě sahá...
Barvy vánoc
Jako puzzle, co jedni skládají už od léta a jiní s tím začnou až na Štědrý den, když přitom je stejně nejhezčí nechat dílky rozházené, aby tyhle svátky dostaly svou kouzelnou barvu a náladu...
Rozevlátá
Tolik radostného nadšení, s jakými se točila parketem, kroj měla jako svátost a cítila se v něm jako víla, lepší, krásnější a vznešenější, těšila se na každou zkoušku, než jí pak došlo, že jsou důležitější věci - a odešla za nimi...
Já tě miluju
No je to pravda, neřeš, prostě jo, ti to chci říct už dávno, tos nepoznala na mě, tak teď to slyšíš na plnou hubu, co jsem měl tak dlouho na jazyku, tady to máš a přečti si to, ale tak nečum a čti..!
Barevný den
No střízlivej, jasněže střízlivej, už dávno nic neberu, ale říkám ti, že svůj svět si nosíš v sobě a jedině na tobě záleží, jestli máš venku nádherně, nebo ti chčije na hlavu, prostě to máš v sobě, chápeš, tak ser na to, co je kolem, ti řikám...
Barmanka
Na takovou nesmíš zírat, chápeš, to ji odradí, musíš nezájem, prostě nic, a hlavně vydržet, než si tě všimne, já třeba se na ni chodím dívat přes výlohu, abych věděl, co mě čeká, až se dáme dohromady...
Šanson
Tak říkám ta slova, dávno už prošlá, a říkám je znova, co kdyby došla, jednou až tam, kam dávno patří, tak dávno už patří, tak říkám ta slova, pořád a znova...
Jazzring
Ve víru tónů roztočených hbitými prsty a dechem, který je posílá mezi ostatní, aby se prolínaly a překrývaly, souzněly i rozcházely, vrněly i skřípaly, ve třpytivém rytmu a v barevném oblouku si tam notovali...
Divná parta
Peklo není prostor, peklo je pocit, do kterého se ovšem dá nahlédnout a jen tak klouzat očima, jak taková nálada vypadá a co se tam asi děje, nechat to proudit skrz sebe, jak se tam budeš cítit, co tě přitáhne, co se ti zprotiví – a čeho bude víc...
Něco zůstává
Všední problémy už sem nemohou, a jakkoli ubyla i většina radostí, něco přece jen každému zůstává, co vždycky měl a má sám v sobě; úsměv, a nebo prázdnota...