Balónek
Ve městě, v tom hrubém hranatém prostředí se i z dobrých lidí stávají ledově vypočítaví, hranatí hrubci; ve městě musíte opravdu hledat, abyste našli cosi milého, co vás chce a umí potěšit...
Otisk
Tvary věcí jeví se podivuhodné z mnoha důvodů, někdy pro svou velikost, jindy pro drobnost, někdy, že jsou vzácné, jindy, že jsou krásné a ještě jindy, že jsou jaksi půvabně nevhodné, a jindy zase, že že jsou jedno v mnohém nebo různé v jednom...
Glejt mistru Janovi
...svobodně se služebníky, koňmi, zavazadly a výstrojí a jinými jeho jednotlivými věcmi přes všechny cesty, přístavy, mosty, země, panství, okresy, pravomoci, města, městečka, hrady, vesnice a kterákoli jiná vaše místa beze vší překážky jíti, státi, meškati a vrátiti se a abyste se mu a jeho lidem, když bude potřebí, s pocitem povinnosti ráčili postarati o bezpečný a ochranný průvod ke cti a vážnosti naší královské Výsosti...
Červená střecha
Posledních snad padesát let bylo pod ní smetiště, ale nahoře na ní se celé ty roky opalovali jednotlivci i páry, jako Renda s Marcelkou, ale to ještě nebyla červená a vlastně ani plechová, jen dřevěná prkna, skrz která dolů zatékalo...
To se ti jen zdá
…usmál se, že ho nemusím litovat, mně je možná líp než tobě, znovu se usmál a v jeho pohledu nebyl smutek, spíš jakýsi soucit, se mnou a s námi všemi, co máme ještě poslední stoupání daleko před sebou…
Exkurze
Peklo není prostor, peklo je pocit, do kterého se ovšem dá nahlédnout a jen tak klouzat očima, jak taková nálada vypadá a co se tam asi děje, nechat to proudit skrz sebe, jak se tam budeš cítit, co tě přitáhne, co se ti zprotiví – a čeho bude víc...
Sezame, otevři se
Naděje neumírá
Divná parta
Peklo není prostor, peklo je pocit, do kterého se ovšem dá nahlédnout a jen tak klouzat očima, jak taková nálada vypadá a co se tam asi děje, nechat to proudit skrz sebe, jak se tam budeš cítit, co tě přitáhne, co se ti zprotiví – a čeho bude víc...
Průhled staletími
Drž čeleď svou v hrůze, což rozkážeš, ať se stane a tak se učiní, říkali, a když máš prý čeládku vycvičenou k obrazu svému, snaž se ji u sebe udržet, tu darebnou však trestej, neb přiměřeně a chraň se své prabábě podobat, co svou služebnou Alžbětu pravidelně bila metlami, klacky, pohrabáčem a zkrátka vším, co měla zrovna při ruce, což vyústilo až v její smrt…
Středověk
Jako by nám zůstaly jen přeludy a přízraky, jen vidiny minulých časů, které ale dál žijí v nás, nečekaně se připomínají, aniž bychom tušili, co to je a odkud a proč to přišlo, přesto jsou tyhle větvičky stále s námi...
Pekelná jízda
Peklo není prostor, peklo je pocit, do kterého se ovšem dá nahlédnout a jen tak klouzat očima, jak taková nálada vypadá a co se tam asi děje, nechat to proudit skrz sebe, jak se tam budeš cítit, co tě přitáhne, co se ti zprotiví – a čeho bude víc...
Trénink 3
Hvězdy jim přejí
Někdy se celý svět nakloní, aby vám mohlo do klína sklouznout vše, po čem toužíte, třeba i do kopce a přes všechny překážky; stává se to jen výjimečně, ale když se to jednou přihodí, stačí jen otevřít náruč...
Kosočtverec
Hlavouni
Ohlédnutí
Pohled zpátky všechno mění, jako dívat se do tunelu a vidět světlo na konci, kde jsou tvary neostré, ale barvy jasnější než byly, něco se v té záři ztrácí a jiné zase vyniká, to podstatné, čemu bychom chtěli uvěřit...
Mokrá dlažba
…jako chtít i nechtít zároveň, a nejistota, když to je příjemné i nepříjemné, ale taky zvědavost, dostat se tomu na kloub a zjistit, jaké to je, přes všechny zábrany, obavy a možná až strach, když zvědavost a touha jsou silnější...
Komu se nelení
Jako růže vprostřed pustiny rozkveteš a zazelenáš se krásou oudů svých a všech vůbec oblin tělesných, pakliže s ránem sotva vstaneš, protáhneš se vydaně a břišáky své důkladně procvičíš...
Cesta za snem
Ono to může znít hloupě, že jsem rád a že jsem si to užil, když nakonec jsem dopadl takhle na držku, ale já jsem rád, že jsem to zkusil, a udělal bych to znovu, i když jsem prohrál, protože to bylo krásný, i když to zní hloupě...
Za sklem
Vypadalo to, že se okna už nikdy neotevřou a ve vzduchu bude už pořád víc vody než vůní, jako by všechno mělo zůstat navždy mokré a všichni kdesi ukrytí před nečasem, ale pak se najednou obzor rozjasnil...
Barmanka
Na takovou nesmíš zírat, chápeš, to ji odradí, musíš nezájem, prostě nic, a hlavně vydržet, než si tě všimne, já třeba se na ni chodím dívat přes výlohu, abych věděl, co mě čeká, až se dáme dohromady...
Prchavé okamžiky
Ty chvíle ve vás zůstanou jako fosilie v pryskyřici, čisté, jasné a možná ještě krásnější než tenkrát, když jste se s kamarády brodili studenou vodou a chytali ryby, které tam nikdy nikdo neviděl, což vám bylo úplně jedno...
Touha
Má jméno, má i hlas a v očích lesk a v rukou chvění, když je blízko a jde ještě blíž, otevírá se a odhaluje svou nedostupnost vně i uvnitř, pevnou i nejistou v touze i v odmítání, vrostlá do svého dnes a váhavě rašící ven...
Všechny cesty vedou do klína
To je jako s jídlem, když si to uvědomíš, protože vždycky se chceš především najíst, zahnat hlad, chápeš, a že k tomu někdo potřebuje na talíři velký divadlo, nebo v té posteli, a někdo zas ne, to je možný, ale na začátku je vždycky to jedno jediný, ta potřeba...
Horký deštník
Veřejné tajemství
A věž ta pevně stojící z světla ve tmu se ponořila, by tam v skrytu před zraky zvědavců kolemjdoucích i různě jinak se vyskytujících mnohou radost poskytnula jako i hluboké potěšení, jak v domě, tak i na venku...
Sluneční koupel
Roztát ve slunečních paprscích můžeš i ve svém nitru, v představách, kde mají stromy zlatou kůru a svět je z dílků, co se skládají a rozkládají podle tvého přání, a nemusíš si pak týden léčit spálenou duši...
Extremista
Sleduj, jak vypadá, jak je modrej, provokativně, když je všechno kolem šedivý, to je divný a podezřelý, co tím sleduje a proč to dělá, dezolát jeden, protože to je extremismus, tohle, a v podstatě je to rasistický, vulgární a neuctivý, a sexistický taky...
Ohňostrom
Dvě a půl promile
...prostě jsem se praštil zezadu do hlavy, ale při chůzi dopředu, chápeš, já ne, a taky jsem pak měl prázdnou peněženku, ale my jsme tam tak kecali a něco popíjeli, a když jsem pak šel domů, tak se mi točily nohy kolem hlavy, jak nejsem zvyklej...
Escape into Wokeality
Neboj, tam je všechno správně, jak to má být, jak si to přejeme, žádná nerovnost a přirozenost, jen rovnost a spravedlnost, aby malí vyčnívali a hloupí mohli poučovat, prostě budeš spokojenej, radši, protože když ne, tak ano, to budeš mít problém...
Jsem z něj paf
Je nafoukaný a sebevědomý tak nápadně, že je vám protivný, aniž by musel něco udělat, když přitom je lůzr, bezvýznamná, načepýřená nula, jenže když on je sám sebou tak nesnesitelně spokojený, jak já mu závidím...
Čokoládové figurky
Zlatavá, sladce lepkavá a jemně vláčná pleť, jen pár míst zůstalo bledých, ale nevadí, to se naopak žádá, líbí a láká, rozverně ukryté třeba pod těmi bílými šaty ze včerejška, co myslíš..?
Nesmiřitelní
Tak podobní a tolik nenávisti; jedni jako druzí a plivou na sebe navzájem, přestože tím létají sliny i do jejich vlastní tváře; jak málo stačí a voda začne proudit jiným směrem, hladina se rozbouří a všecko je vzhůru nohama.
Sourozenci
Křičel na ni a ona ječela na něj, jak je hroznej a ona blbá, protože ten míč zahodila a on ho zas mrštil po ní, běž si tam a ty ho přines, dohadovali se a on po ní vztekle cáknul a ona mu to oplatila, a znovu a ještě jednou, a oba se při tom nahlas smáli…
Studený deštník
Zimní preludia
Sníh šustí a vítr pleská do tváří, rukavice mrazí a z bot už teplo také dávno odešlo, slunce studí a ve vlasech se třpytí ledové krystalky a mezi ně se snášejí vločky, mezi nimiž kráčíte domů, za teplem...
Letní den
Od kol se prášilo a rty měli suché, zbytek těla však mokrý potem a myšlenky zvlhlé představou, jaké to bude, až dorazíme na místo, pokud tedy ona s něčím šíleným nepřijde a on všechno nezkazí...
Barvy vánoc
Jako puzzle, co jedni skládají už od léta a jiní s tím začnou až na Štědrý den, když přitom je stejně nejhezčí nechat dílky rozházené, aby tyhle svátky dostaly svou kouzelnou barvu a náladu...
Cesta vzhůru
Jako by ses vznášel, jako by tě to samo zvedalo nahoru, ale hlavně se nesmíš dívat zpátky, jako dolů, protože bys měl strach, což nesmíš, prostě to necháš a letíš dál, i když je ti jasný, že nešlapeš po pevné zemi, ale to ti nesmí vadit...