On mě tady hlídá
Ale on je hodnej, smála se. Oni se mi smějou, ale já ho mám ráda. On mě tady hlídá, aby se mi dobře spalo. I když spím špatně, to je pravda, ale mám ho ráda. On mě tady hlídá, to je takovej můj polštářek...
Výmluvné mlčení
Byli většinou potichu a i když promluvili, neslyšeli je ani ti, co stáli vedle - a přesto byli ti dva zdaleka nejsrozumitelnější ze všeho rachotu hlasů, co tam ten večer tekly proudem...
Artisté
Je to bezmezná důvěra a taky strach, bez nějž by nebylo vzrušení ani radost, když se vrátíte na zem živí a zdraví, ještě celí rozechvělí se držíte za ruce, abyste cítili ten jeden jediný pevný bod, na kterém jste závislí...
Nový člověk pro novou dobu
Jedním uchem tam a druhým ven, prostě je nech, ať si žvaní podle svýho, jen přikyvuj a hlavně se nezačni smát, to bys je nasral, to mi věř, já to znám, za komančů to bylo úplně stejný, akorát v rudým...
Mládí
Mezi dětstvím a dospělostí je krátké území, kde máte z obou stavů jen to horší, zároveň se ale chvílemi cítíte jako bůh, jak kdy a kde, a ano, ty nejlepší i nejhorší pocity zažíváte občas najednou; asi jako letět svázaný, ano, tak nějak se cítíte...
Happy new Year
Kdyby každý nový rok byl oproti předchozímu lepší, dávno máme na zemi ráj; někdy ale všechny starosti a problémy vyblednou vedle toho, co právě prožíváme, ale to pak žádné ohňostroje a slavnosti nepotřebujeme, ty máme v sobě...
Akrobaté
Přišli jako zpestření velké seance umění, nad kterým lidé zívali nudou, tihle však, co měli tomu smetí jen dělat doprovod, ti byli jako zjevení, nemohli jste z nich spustit oči a přáli jste sobě i jim, aby nikdy neskončili...
Pojď si hrát
Skákat z kamene na kámen uprostřed řeky, nebo chodit naslepo po domě, nebo házet vlaštovky ze střechy, nebo roztrháme všechno, co nám přijde pod ruku, a vyházíme to do do vzduchu, nebo… nebo aspoň něco řekni...
Přelud
Je to na dosah, dotknout se ale nemůžete, vidíte to i se zavřenýma očima a cítíte to všude kolem, je to silné a jasné, zároveň však nejisté a nestálé, ale tím víc po tom toužíte se vším, co k tomu patří, prachem a pachem a třeba i hmyzem v perutích...
Jako mladík
Máte to dobrý, jako mladík, říkala a já uhýbal očima, fakt jako puberťák, co se zatím ještě bojí ženskýho těla, kterýho já už se nebojím, bojím se toho svýho, ale oči mi slouží, takže dobrý, už jimi neuhýbám...
Nejčernější tma
Rukama svíral prázdnou náruč, uprostřed města úplně sám, přímo pod světlem a přece neviditelný, hlavu plnou myšlenek, co běžely odnikud nikam, rozhlížel se a stejně nic neviděl...
Poslouchá, neslyší
Nebo jak ses pral, pamatuješ, to taky nesmíš, to se nedá, to bylo od tebe ošklivý, i když vás to bavilo, tak se musíš naučit hezky dohodnout, abyste oba mohli být spokojení, ale ne tak, že se porvete, víš...
Bludičky
Smály se na mě, říkal nadšeně, a že raději koukal jinam, ale moc dobře viděl, jak si ho prohlížejí a smějí se na něj, na starýho fotra, tak hezky se na něj smály, už skoro měsíc je to, ale pořád je má před očima...
Přitažlivá
Jen dýchnout jí do tváře a celá se rozvlní, jak chmýří se načechrá a úsměv ti věnuje, když se jí zalíbíš, očima hladí a pohledem svádí, oblými tvary co šaty je hladí, svou vůní a hlasem, co říká ti: Nečum...
Kluzká situace
Chtěla uhnout ze záběru, aby ho prý nekazila, když sama byla tím nejlepším, co objektiv snímal; stačil jsem ale spoušť zmáčknout včas, než zmizela, a raději jsem ji pak překryl skleněnou mříží, aby bylo jasné, že není dostupná...
Já chci taky kočičku
eděl u stolu, jako by ho někdo zmačkal a vyhodil, sem tam zvedl pohled a ustrašeně se rozhlédl, jako by se bál ostatních, proč jsou v pohodě a on není, jako by oni za to mohli, jako by nevěděl, že se musí zvednout sám...
Hora ruit, respice finem
Tak daleko se to tvářilo být – a najednou to stojí před vámi a všechno, celý ten předlouhý život je zmačkaný jako papír v kouli vašich vzpomínek, popsaných, vykreslených, počmáraných nebo jen špinavých...
Záletník
Byl celý napůl; napůl veselý a napůl vážný; napůl spokojený a napůl nešťastný; napůl vlídný a napůl odtažitý; napůl sám a napůl s někým; napůl tady a napůl tam – a sám často nevěděl, která půlka je on...
Víra, láska, naděje
Vznešená slova zní prázdně vedle toho, o čem mají vypovídat; jsou jen stínem skutečných pocitů a stejné nic vám přinesou, pokud jste předtím na vlastní kůži nepoznali to, o čem chtějí vypovídat, a každý skutečný výraz a gesto vám řeknou mnohem víc...
Zasněná
Kdyby se touhy a představy slévaly v gestech a výrazech, kdo ví, jaký svět bychom viděli a kolik naivně romantických pohledů by dostalo smyslně vulgární tvář; ale třeba, možná by se vůbec nic nezměnilo...
Čekání
Zaslechl mé kroky a podíval se mým směrem, jen tak, bez velké naděje, neboť očekával klapání podpatků, za kterým by z lavičky vyskočil celý; znovu se pak sklonil – a jestli nezemřel, čeká tam možná ještě dnes...
Já taky
Něco jí při tanci říkal, zapamatovala si ale jen jeho pohled a jak uhýbal očima, aby neviděla, kam všude se dívá, a jak pevné ji držel a pořád mluvil a mluvil, a když se nakonec odmlčel, jako by čekal na odpověď, řekla jen, že ona taky, a on se šťastně usmál...
Letí to
Řeknu ti holka, letí to, kolem už ani nestíhám sledovat ty změny, ani to už neposlouchám, a ty se taky měníš čím dál víc, ale dokud se na mě usmíváš, tak dobrý, to mám radost, když tě v tom zrcadle vidím, veselou...
Poslední večeře
Zval ji už pětkrát – a stokrát vymýšlel, kam půjdou a jak jí to řekne, aby nemohla odmítnout; až pošesté konečně řekla ano a podívala se na něj přitom skoro hezky, jenže pak měl pocit, jako by tam ani nebyla s ním...
Odkvetlé pampelišky
Sledoval louku před sebou, odkvetlé pampelišky tetelící se ve vánku; jako by se díval na záznam sportovního zápasu, se zájmem a bez vzrušení, jen oči jako by se mu chtěly vznést spolu s chmýřím odkvetlých pampelišek...
Pohoda
V zádech rockové burácení, všude kolem chaos potácejících se těl a zápach jejich i všeho, co pili a kouřili a jedli a kolem čeho prošli, cítila už chlad a trochu i hlad a raději by dávno byla doma, přesto jí však bylo krásně...
Jednoduše
Utíkej, jak chceš, stejně neutečeš, vem nohy na ramena a žeň se za svým cílem, neunikneš a cosi ti bude stát v cestě a brzdit, přerušovat a odvádět tě, abys to ukončila, vzdala a užívala si jednoduše toho, co je snadné, příjemné a pohodlné...
Fantazie
Občas vidíš, co není, a co máš kolem sebe ti uniká, takže občas narazíš, třeba do sloupu, ale také tím pronikneš do světů, jakým se ten skutečný nevyrovná, a i když to většinou rychle zmizí a zapomeneš, něco v tobě zůstává...
Železnice
Mám právo chtít víc a víc, protože jsem silná a budu ještě silnější, když mi vytvoříte podmínky, abych pak všem ukázala... že nakonec závidím těm, co mohly zůstat vzadu takové, jaké vždycky byly...
Otisk léta
...a sedávali jsme na tom dřevěným molu a zůstali někdy až do noci, kdy už bylo chladno, občas jsme ale šli pak ještě do vody, co byla teplejší než vzduch, a ta moje modrá sukně tam byla všude se mnou...
Někdy mi písni
Uvidím tě ráda, samozřejmě, kdykoli to jen půjde, ale chci tě potkávat spokojeného a zamilovaného do té, co může a chce svůj čas trávit s tebou; moc ti to přeju a mám tě v srdci, to mi nikdo neukradne, tak mi někdy písni, ale nezapomeň, ať je to něco hezkýho...
Proč?
To nepotěší, mít svědomí čisté a hlavu plnou výčitek, co mají tváře a těla a jen mlčky hledí, odtažitě a vzdáleně, tak vzdáleně, že byste se raději stali beztvarou hromádkou písku, jenže to nejde a oni zůstanou ve vás...
Pozdrav rozbitému světu
Mně to přišlo k smíchu, smála se, když jí vyčítali, jak se chová; a bylo toho opravdu hodně, co jí přišlo směšné, a bylo toho málo, nad čím zvážněla; i tomu se ale po chvíli začala smát, jak jí ta vážnost přišla legrační; takhle krásný byl její tehdejší svět...
Čekání na minulé
Tahle chodba, přesně taková a pořád někdo tam, chodilo se s každým papírem a ty dveře se přede mnou otevřely a málem jsme se v nich tenkrát srazili, druhé nebo třetí, nevím, ale možná se znovu otevřou...
Harmonie
Ten popelník voní jako ty, řekla mi jednou, když se držela mých tepláků a sedla si pak na moje vystouplé břicho, že se jí tam nejlíp odpočívá; brali mě za ruce a šplhali po mě a předháněli se, kdo dřív...
Odhodlání
Já se nedám jen tak, zadarmo, já se pustím do všeho, ale nenechám s sebou zametat, já znám svou cenu a nikdo se mnou nebude zametat, já to zvládnu, já si poradím s každým, já se neztratím...
Karta osudu
Osud je dvouhlavá karta, co jedním koncem dává a druhým bere, jeden obraz hřeje a druhý pálí, chladí a mrazí, hladí a drásá, a ty nikdy nevíš, kde se zastaví a co ti ukáže, a dá to někdy hroznou práci udržet se a hrát dál, když ti už nechce přát...
Manželství
Na počátku bylo slovo a to slovo bylo ´ano´ a platilo jen pro tebe; na počátku byla víra a ta víra byla navždy a jen s tebou, a i kdyby ten začátek trval jen pár měsíců, stálo to za to; i kdyby vůbec ne...
Po rozvodu
S kým bys chtěl být, kdyby sis musel vybrat, ptali se mě kdysi rodiče – a já vůbec nechápal, co to je za otázku, a když jsem pak stejnou otázku svým dětem pokládal sám, věděl jsem, že na ni není odpověď, že se tím rozbije celý jeden malý svět...
Na jedné lodi
Měla ho plné zuby a on ji nemohl vystát, pil jí krev a ona mu ležela v žaludku, protože museli být spolu a to je dusilo, to jim cuchalo nervy a dělalo ze života peklo, že byli na sobě závislí a spolu svázaní, ale když pak vystoupili na břeh, stýskalo se jim...
Uvidím tě ještě?
Z jeho očí na ni zírala otázka, na kterou nechtěla odpovídat, aby nemusela být zlá, a nebo lhát, protože věděla, stejně jako on, že tohle setkání je poslední, tak jej objala, aby se nemusela dívat na jeho smutnou tvář, a honem utekla do vlaku...
Touha
Má jméno, má i hlas a v očích lesk a v rukou chvění, když je blízko a jde ještě blíž, otevírá se a odhaluje svou nedostupnost vně i uvnitř, pevnou i nejistou v touze i v odmítání, vrostlá do svého dnes a váhavě rašící ven...
Hérečka
Já srdce i klín ti otevřela a celá se ti dala všanc, já rezavým si nožem kůži drala a tobě kvůli ztratila svůj glanc, bys vůni mou se zpíjel a lístky ze mě jemně snímal - a ty na to zas jen plytký canc..
Bejvávalo
Radost z přítomného a vstřícnost k budoucímu jednou opustí každého a zůstanou jen minulé obrazy, lepší a krásnější těch současných; v šedesáti nebo ve třiceti letech, nebo prostě tenkrát, kdy vám k radosti přestane stačit, že je něco nové...
Rozchod
A když se cesty rozejdou, zbyde jen pár drobností, několik ztracených předmětů nesoucích otisk té doby a těch okamžiků, než světlo zhasne a ve tmě se ztratí poslední vzpomínka...
Dvojice
Proč jsme sem teda jezdili? Abys mi udělal radost? To se ti teda nepovedlo! Já jsem se těšila, že se to konečně mezi náma nějak srovná, ale ty se chováš zase tak divně? Proč? Nebo mě už nemáš rád? – Já nevim.
Léčka
Chce ve mě ten plamínek uhasit, nebo jej rozdmýchává? Jde mi vstříc, nebo mě od sebe odhání, že si vystačí jen sama se sebou? Láká mě k sobě a čeká, nebo se ode mě lhostejně vzdaluje? Čert aby se v nich vyznal...
Já to myslím vážně
Jenže ona mi nevěřila, že jsem nikdy neviděl krásnější ženskou, s hezčím úsměvem, a tak nádherně koukala a oči se jí smály, ale nevěřila mi, jen si ze mě dělala legraci, když jsem jí vyznával lásku, a to mě fakt naštvalo, protože byla ten večer už třetí...
Kolotoč
Chtěl jsem vědět, jaká je ve skutečnosti, jak vypadá a jestli myslí vážně to, co mi napsala, jak se směje a jak voní, ale měli jsme raději zůstat na tom virtuálním kolotoči, tam nám bylo dobře...
Nedostupná
Hebká jak pírko a přitom tak pevná, jemná a ztepilá, něžná i přísná, s kouzelným úsměvem tě očima přehlíží, bezvadné tělo, co bere ti dech, a ty bys rád promluvil...
Mořská víla
Z mlhy a krůpějí vody poskládaná, chvějící se, jako by o chvíli měla zmizet, rozplynout se v povětří a sklouznout nazpět do mořských hlubin, jen pár okamžiků tam stála, mezi dvěma mrknutími, a zbyl po ní jen lesk v očích...
Optimista
Ještě kousek, už jen pár kroků a konec, přijde změna a objeví se slunce a bude zase dobře, stačí malou chvíli vydržet a přejde to, rozjasní se a místo žab budou zase zpívat ptáci...
Nádraží
Na druhé koleji odjíždí tolik lidí, že vás ani nenapadne je počítat, jen toho jednoho, který vám před chvílí zamával, toho dál vidíte mezi světly posledního vagónu, ten ve vás zůstává, i když vlak už zmizel v zatáčce, neboť každé loučení může být poslední...
Počkej
… ještě jsem ti chtěla něco říct, jenom mě to nějak napadlo, ale nemůžu si teď vzpomenout, jestli to bylo důležitý, tak běž a já si vzpomenu, nebo když počkáš, ale to nevadí, já vím, že nám už nic neuteče...
Nová žena pro novou dobu
Před sebou vzdálený cíl, kdesi za trním a šutry a ledovou plání, potokem v údolí přes skály a dál, když tělo se brání a mysl se vzpírá z těch divokých cest a vzadu se krčí, co mělo tě vést...
Trocha radosti
Jde to těžko, ale mě to baví, ráda si s tím hraju, tady to musím chytit, ten kousek, a ono to vůbec nejde, tak já to ale zkouším zase a pořád, až se mi to povede, zatím vždycky, a o to víc mi pak to kafe chutná...